Láska k valašskému regionu a českým produktům z Jany Kasalové přímo vyzařuje: ,,Mým přáním je, aby Česká republika konečně začala podporovat tuzemské výrobky tak, jako je tomu jinde ve světě,“ říká podnikatelka.

Řekněte upřímně, chutnají vám po tolika letech ještě frgály?

Dnes mi to už vzácné není, to je jasné. Ale určitě to není tak, že už bych je nemohla. (Smích.) Každý týden konzumuji frgál při kontrole kvality těsta a ochucení náplně a také si beru nějaký ten kousek na neděli ke kávě.

Jak vzpomínáte na své první kroky v podnikání?

Začínala jsem po revoluci. Od roku 1991 jsem měla pronajatý penzion ve Velkých Karlovicích. Právě tam jsem se seznamovala s tradicí regionu, která je nádherná. Několikrát jsem penzion chtěla koupit, ale bohužel jsem nedošla k pochopení u majitelů. V roce 2001 jsem podnikání v penzionu ukončila.

Z jakého důvodu?

Přestali jsme být konkurenceschopní v komfortu ubytování. Tehdejší majitel objektu neměl zájem investovat ani nechtěl objekt odprodat. Ale je fakt, že stravovací služby jsme měli na špičkové úrovni.

Jak jste se tedy dostala k pekárenství a k frgálům?

Frgály jsme pekli od roku 1986, nejprve jen pro hosty penzionu. V roce 2000 jsem pečení frgálů a pečiva osamostatnila a v roce 2001 se výroba přestěhovala do budovy bývalého zemědělského družstva. Tam jsme zůstali dodnes.

Kolik lidí zaměstnáváte?

Jsme malá firma. V současné době máme patnáct zaměstnanců. Není to však tak dávno, co jsme měli zaměstnanců jednou tolik.

Co bylo příčinou takového poklesu?

Před rokem a půl mi tragicky zemřel manžel, což mě hodně psychicky zasáhlo, takže jsem musela firmu utlumit. Také současná hospodářská krize se na poklesu výrazně podílí. Není takový odbyt výrobků jako dříve.

Pokud se nepletu, měla jste v plánu postavit novou výrobní halu.

Ano, to je pravda. Chtěli jsme si vybudovat pekárnu, která nám bude patřit. V roce 2008 jsem začala vyjednávat dotační tituly a nechala jsem zpracovat projektovou dokumentaci. U jedné z bank jsem měla rozjednané a přislíbené otevření úvěru. Nakonec od toho ustoupili. Vysvětlením mi bylo to, že když jsem zůstala sama, tak jsem pro ně jednoduše nebonitní.

Je zde nějaká jiná cesta, jak finanční prostředky na projekt získat?

Spojila jsem se s firmou, která by byla ochotna mi projekt financovat. Zatím je to v jednání, nechci nic předjímat. Může se stát, že to nevyjde. Každopádně projekt je velice dobře zpracovaný. Pro rozvoj firmy jsou tam úžasné možnosti, ale nemůžu říct jaké. Konkurence nikdy nespí.

Proč jste se rozhodla zrovna pro podnikatelskou činnost?

Vždy jsem ráda komunikovala s lidmi, ráda jsem se sama rozhodovala a tvořila. Jsem hodně kreativní.

Jak jste se vlastně dostala na Valašsko?

Pocházím z Prahy a na Valašsko jsem se provdala. Musím říct, že začátky zde byly velmi obtížné. Rodina mého manžela totiž nebyla ráda, že si našel partnerku z Prahy. Na druhou stranu mě to vyškolilo, jsem naprosto samostatný člověk.

Kde jste se s manželem poznali?

Na studiích. Manžel studoval stejně jako já v Praze. Já jsem chtěla zůstat spíše v Praze, viděla jsem tam více příležitostí. Ale jeho rodiče ho vedli k tomu, aby se vrátil na Moravu. Odešli jsme spolu, byť jsme to měli svízelné.

Na svém kontě máte mnoho ocenění. Kterého z nich si nejvíce vážíte?

Všechna ocenění jsou ocenění kvality a práce kolektivu. Nelze říct, že by některé mělo větší váhu. Do soutěže přihlašuji výrobky hlavně proto, abychom se ubezpečili, že kvalitu pořád máme. Samozřejmě je to i motivace pro mé zaměstnance a satisfakce pro nás všechny.

Velkou radost mi udělalo letošní říjnové ocenění v soutěži Česká chuťovka 2011 (ocenění tradičních českých výrobků, pozn. red.), kdy jsme získali i hlavní cenu od dětské hodnotitelské komise. Toho si obzvlášť vážím, protože dětská komise pracovala se vší vážností a odpovědností za své rozhodnutí. Výrok „… to je tak dobré, že není v hodnocení co dodat“ vystihuje vše podstatné.

Ne vždy se firmě daří tak, jak si její majitel představuje. Stála jste někdy před rozhodnutím, zda výrobu neukončit?

Ano. Po smrti manžela, když jsem viděla, jak se k tomu jeho rodina staví. Říkala jsem si, jestli by nebylo lepší to všechno skončit a odejít zpátky do Prahy.

Nakonec jste se však rozhodla zůstat na Valašsku.

Ano, to, co člověk vybuduje, se přece nedá jen tak odložit. Navíc mám určitou zodpovědnost a nemůžu nechat své zaměstnance na holičkách. I když to máme nyní ve firmě těžké také kvůli hospodářské krizi, nevzdáme to.

V čem vidíte potenciál pro budoucí rozvoj vaší firmy?

Rozhodně v historii. Když jsem zpracovávala žádost pro Evropskou komisi o udělení certifikátu „chráněné zeměpisné označení“ pro výrobek Valašský frgál, prostudovala jsem mnoho zdrojů v archivech. Dva roky jsem se seznamovala prakticky s celou historií pečení na Valašsku. Ta je tak hluboká, že by z ní ještě tři nebo čtyři generace mohly směle čerpat.

S podnikáním souvisí i kontakt s úřady a státní správou. Jak s nimi vycházíte?

Pokud to vztáhnu na vsetínské úřady, tak se mi zatím nestalo, že by mi nechtěli vyjít vstříc nebo že by mě někdo odbyl. Důležité je, aby se člověk choval slušně, byl uctivý a nechal si od druhých někdy poradit.

Jana Kasalová podnikatelka, majitelka pekařství

Podnikatelka, jejímž posláním je upevňovat tradice Valašska, vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze.

V roce 2000 založila pekařskou manufakturu, ze které v roce 2004 vznikla firma Pekařství VALAŠSKÉ FRGÁLY s. r. o.

Za dobu existence firmy získala Jana Kasalová již řadu ocenění, mezi která patří například certifikát kvality Klasa pro šestnáct druhů výrobků, prestižní ocenění Zlatý klas či řada regionálních ocenění Perla Zlínska.

Zároveň se stala i podnikatelkou roku 2007 Zlínského kraje.

Má dcery Annu a Alenu. K jejím zálibám patří turistika a lukostřelba.

Co vám vaše firma dala a co vzala?

Dala mi svobodu v řízení a rozhodování. Na druhou stranu mi svobodu omezila. Drtivou většinu času trávím v práci. Když si dovolím dát volný víkend, to už musí být něco. Musím svůj čas podřídit potřebám firmy. Pořád bych však neměnila. Jen bych byla ráda, kdyby se trh začal zase oživovat.

A manžel s vámi ve firmě nikdy nepracoval?

Ne, manžel podnikal ve sklářství. Mnohokrát jsme si říkali, že by bylo lepší mít jen jednu firmu. Společných chvil jsme totiž měli opravdu málo.

Padla někdy výčitka ze strany dětí, že na ně nemáte tolik času?

Když byly dcery malé, tak jsem podnikala v penzionu a měla jsem je neustále u sebe, jelikož jsme tam současně i bydleli. Kdybyste se jich zeptala, ony moji absenci rozhodně necítily. I nyní, kdy už jsou dospělé, spolu máme velmi dobré vztahy a máme se moc rády.

Dokázali jste se s manželem doma od práce oprostit?

Já dokážu zavřít dveře a myslet na úplně jiné věci. Manžel to vždy nedokázal. Někdy nosil práci domů, ale spíše v souvislosti s tím, že se chtěl poradit.

Myslíte si, že společné působení manželů ve firmě může poškozovat rodinný život?

Nemyslím si. Je však potřeba, aby byli oba tolerantní, byli si navzájem oporou a také aby měli jasně vymezené pozice. Nesmí mezi sebou soupeřit nebo se jeden povyšovat nad druhého.

Čeho jste si na manželovi nejvíce vážila?

Byl velmi komunikativní, společenský, spolehlivý a především mi byl oporou.

Máte nějakou třináctou komnatu?

Dětství jsem měla poklidné, vyrůstala jsem v naprosto harmonické rodině. O to víc mě šokovaly vztahy v rodině, do které jsem se provdala. Nechápala jsem, proč jsem pro ně nežádoucí osobou jen proto, že jsem z Prahy. To mě hodně trápilo. Ale největší ránou pro mě bylo tragické úmrtí manžela. Teprve teď se dostávám do stadia, kdy už konečně zase nějakou sílu mám.

Při jaké činnosti si nejvíce odpočinete od práce?

Velmi mne baví práce na zahradě. Dále zbožňuji turistiku, ta mi dodává energii. Miluji Vysoké Tatry. Také bych se moc ráda více věnovala lukostřelbě.

Kde jste se s tak neobvyklým koníčkem setkala?

Poprvé na vysoké škole, později na různých sportovně--společenských akcích. Několikrát jsem navštívila lukostřelecký klub v Ostravě. Mám ráda individuální sporty a navíc lukostřelbě se mohu věnovat i ve vyšším věku. Je to skvělá relaxace. Nyní bych se chtěla v této oblasti zdokonalovat. Bratr mi k padesátým narozeninám koupil nový luk, takže mám skvělou příležitost.

Jaký je váš recept na úspěch?

Nejdůležitější je pracovitost, pokora, poctivost a trpělivost. Neméně důležitá je také chuť k neustálému vzdělávání.

Co byste vzkázala ženám, které zvažují vstup do podnikání?

Aby se toho nebály. Podnikání je naučí disciplíně. V dnešní době je hodně důležité, aby se žena o sebe uměla sama postarat. Nikdy neví, co ji může potkat. Navíc nemusí ani rozjíždět velkou firmu. Na trhu je pořád řada oblastí, kterým se dá v podnikání věnovat, a spousta věcí se dá vyrábět i doma.

Valašský frgál

Koláč lahodné chuti, který se v různých částech našeho kraje nazývá také vdolek, pecák či lopaťák. V historii se používalo označení „frgál“ pro nepovedený koláč, který byl připálený, škaredý, nedobrý. Ale protože je to valašský slangový výraz, který je nezaměnitelný, začal se na počátku 20. století používat výhradně pro koláč o průměru 30 - 32 cm, který je naplněn jednodruhovou náplní. Nejtradičnější je náplň ze sušených hrušek.

Lucie Mrázková