Lubor Vláčilík studoval odbornou gastronomickou školu ve Zlíně. Krmil hladové krky na vojně, pracoval v pizzerii ve Zlíně. V roce 1999 odjel sbírat zkušenosti do Německa. „Byla to pro mě škola života. Dva roky jsem vařil v čtyřhvězdičkovém hotelu u jezera. Šlo hlavně o mezinárodní kuchyni,“ vzpomíná. V zahraničí se mu líbil ochotnější přístup obsluhy k hostům. „U nás se stále ještě najde dost podniků, kdevás vítají úsměvem sporadicky,“ lituje Vláčilík.

Po návratu z Německa se věnoval tvorbě gastronomického portfolia nově otevřeného hotelu ve Zlíně. Chvíli tam fungoval jako zaměstnanec. „Pak mě to více táhlo k rozjetí vlastní restaurace. V roce 2004 se mi naskytla možnost pronajmout si zavedenou pizzerii Italiana na Jižních Svazích. Trochu jsem měl obavy, jak mi podnikání půjde,“ prozrazuje. Strach byl však zbytečný. Stálým zákazníkům změna majitele nevadila. „Ponechal jsem původní jídelníček, na který byli hosté přivyklí. Jen jsem rozšířil menu o těstoviny a saláty,“ informuje.

Restauraci se dařilo, Lubor Vláčilík chtěl dále realizovat a vyzkoušet své schopnosti. Proto se přihlásil do výběrového řízení do zlínské Rybeny, výrobny a prodejny studené kuchyně a pochutin, jejíž vedoucí v té době odcházel do důchodu. Na jeho místo nastoupil v lednu.

„Rybena měla vždy ve Zlíně dobré jméno. Byla zárukou kvality. V této tradici chci pokračovat,“ slibuje. Zpočátku bylo těžké skloubit dohromady řízení dvou pracovišť a rodinný život. „Byl jsem v zápřahu od sedmi od rána do jedné do noci. Bez dobrého rodinného zázemí bych to asi hůře zvládal,“ přiznal. Prý patří k hodnějším šéfům.

„Snažím se, aby na pracovištích vládla příjemná atmosféra. Stresující prostředí zaměstnance odrazuje. A pouhá finanční motivace je tou nejkratší motivací,“ zdůrazňuje. Rybena zásobuje pochutinami denně pětatřicet bufetů, nakupují u ní i běžní zákazníci. Ti dříve chodili pro chlebíčky rovnou do výrobny. Vstupovali tam v civilním oblečení. „To nevyhovovalo hygienickým požadavkům, které musí být obzvláště u studené kuchyně velmi přísné, aby se předcházelo množení mikroorganismů, zbudoval jsem proto vedle ní prodejnu,“ vysvětluje majitel.

Na prodej chlebíčků a pochutin v supermarketech nežárlí. „O zákazníky se nebojím. Mnoho jich stále dává přednost osobnějšímu přístupu před nákupy v hypermarketech, kde jim chybí osobnější kontakt. Mají rádi, když si mohou popovídat s obsluhou. Stále chodí například pro vyhlášený pařížský salát,“ vypráví. Rybena se také věnuje cateringu, tedy zajišťování občerstvení na nejrůznějších firemních a společenských akcích.

„Podle požadavků klienta navrhnu menu. Provádíme i celý servis od A do Zet, s prostíráním, obsluhou, dozorem a následným úklidem,“ sděluje. Každý čtvrtek se v Rybeně prodávají čerstvé ryby. „Chystáme se na tradiční vánoční prodej živých kaprů. Chci zavést do sortimentu i rybí speciality. Například humra,“ plánuje podnikatel.