Jak říká, neměl tehdy dost peněz na to, aby se věnoval třeba obchodu s elektronikou. „Zastavil jsem svůj dům za dvě stě tisíc korun, a to byly jediné finance, se kterými jsem začínal,“ vzpomínal dnes čtyřiapadesátiletý živnostník.

Nejprve se vrhl na velkoobchodní činnost se záclonami a dekoračními látkami, které dovážel z Polska. „Tehdy to byl velký boom, nic takového tady totiž nebylo. Odbyt byl naprosto perfektní,“ vysvětlil Polášek.

Později však zjistil, že v Polsku nejednal s prodejci, ale s překupníky. Začal tak zboží vozit přímo od zdroje, z Běloruska. „Cesta tam byla vždycky velké dobrodružství. Východní země vás vždycky něčím překvapí, a co platilo včera, už dnes není pravda,“ tvrdí podnikatel.

První schůzka na Východě se však podařila a Miroslav Polášek jezdil do Běloruska každý měsíc. Později si však začal pohrávat s myšlenkou, že by si vše vyráběl sám. „Tam mají své specifické barvy, o které u nás nebyl příliš velký zájem. Tak jsme začali nakupovat design od světových firem,“ popsal Polášek.

Časem holešovský soukromník zjistil, že si společnost může dovolit nakoupit i vlastní technologie. „Řekl jsem si, že už to utáhneme. V té době jsme se tak zařadili mezi firmy, které se v republice zabývají tiskem. A to nejen dekoračních látek, ale i záclon nebo dekoračních textilií,“ upozornil Polášek.
Postupně se společnost odpoutala od metrážové výroby a rozšířila svou působnost do vybavování bytů, hotelů a restaurací. „Začali jsme dělat i interiéry na klíč. To znamená od návrhu, výroby přes ušití až po pověšení přímo u klienta,“ nastínil podnikatel.

I přes širokou škálu služeb, kterou jeho společnost Kospol nabízí, však Miroslav Polášek nikdy nespoléhal na reklamu. „Vsadili jsme na kvalitu a splnění termínů. Každý klient, který je spokojený, dovede ze svého okolí dalšího zájemce. Vybavovali jsme tak třeba hotel v Rumburku, pracujeme i pro různé pivovary. Máme totiž k dispozici tisk, který není dálkově omezen a jsme schopni udělat velkoplošné reklamy,“ řekl Polášek.

Tato výhoda firmu přivedla až na prestižní kvalifikaci mistrovství Evropy v Německu a na Kypru. „Dělali jsme vlajky pro zahájení utkání. Musely mít totiž speciální gramáž, aby se daly pověsit na létající balony. Nikdo jiný to u nás nedovedl,“ dodal živnostník, který je mimo zaměstnání vášnivým leteckým modelářem.