Pak nastal zvrat a obchůdky začaly ve městech i na vesnicích také na Valašsku vyrůstat jako houby po dešti.

Pilířem Spotřebního družstva Jednota bývaly svého času malé obchody se zbožím všeho druhu na vesnicích. Už od osmapadesátého roku dělal vedoucího jednoho z nich ve Velkých Karlovicích nedaleko konečné vlakového nádraží Miroslav Jurečka. Ten už desítky let zajišťuje pro zákazníky zboží všeho druhu, od rohlíků, chleba, másla, mléka, až po kuřecí řízky nebo špekáčky na opékání a „štěňata“ piva na letní akce.

Bývaly časy, kdy vozíval hlavně v zimě zásoby až k Podešvům nebo Karlu Hofmanovi na Soláň. „A tož Mirku, nalej eště jednu,“ poprosil občas jej vzadu ve skladišti obchodu při objednávkách a nákupech Mistr Hofman o štamprli slivovice.

Situace drobných obchodníků se nejen na Horním Vsacku rapidně změnila v polovině devadesátých let.

„Když jsem začal podnikat, zaměstnával jsem tři prodavačky. Pak ubývalo i kvůli supermarketům zákazníků. Zůstaly jenom dvě prodavačky, potom jedna. Začala se rozšiřovat síť obchodů v okolí, někteří lidé navíc skutečně nemají peníze. Chodí na dluh a pak čekají na sociální dávky. A ti, co peníze mají, jezdí na nákupy do hypermarketů,“ dodal obchodník, který po řadě let zůstal za pultem svého obchodu se smíšeným zbožím sám.