Po vystudování střední školy technického oboru Jan Loch pracoval na dopravním dispečinku v PGS. „Nespokojenost řidičů s ochrannými pracovními prostředky mě přivedla k nápadu začít v tomto oboru podnikat,“ vzpomíná majitel.

První série rukavic byly vyrobeny v jeho garáži a v domácnostech šiček. „Přestože výrobky vznikaly v provizorních podmínkách, kvalitu nepostrádaly. Později jsem hledal oborově a technicky příbuzné produkty,“ říká podnikatel.

Po pěti letech začal produkovat kromě rukavic i pracovní brašny. Spolupracoval i s lidmi, kteří se zabývali kompletní dodávkou ochranných pomůcek do větších firem, které požadovaly i pracovní oděvy. „Ty jsme si nechali několik sezon šít, to však zvyšovalo jejich cenu. Rozhodl jsem se proto, že zkusím bojovat na trhu sám za sebe,“ vypráví Loch.

Přikoupil textilní stroje a firma začala produkovat i pracovní oděvy. „V té době pracoval můj syn Aleš na pozici technologa ve firmě EGO, kam se dostal po ukončení střední školy oděvní, se zaměřením podnikání v oboru brašnář. Své působení asi po dvou letech ukončil a já ho přijal na post vedoucího výroby,“ uvádí majitel.

Po komplikovaném hledání a stěhování z místa na místo nakonec našli Lochovi vhodné výrobní prostory.

Podnik má nyní jedenáct pracovníků, z nichž pětasedmdesát procent má změněnou pracovní schopnost. „Manažeři, které jsme oslovili s nabídkou našich výrobků, chtěli s dodávkou i tak zvané náhradní plnění,“ zdůvodňuje Loch. Firmy s více než pětadvaceti zaměstnanci totiž mají ze zákona povinnost zaměstnávat postižené nebo odebírat zboží z chráněných dílen, kde handicapovaní pracují. V roce 2005 proto Loch zažádal o zřízení chráněné dílny, která mu byla po splnění podmínek schválena.

Nejdříve měli otec i syn obavy, zda se pracovníci se změněnou pracovní schopností dokážou zařadit do běžného provozu. „Nemohli jsme dopustit, aby lidé se zdravotním postižením byli takzvaně pouze do počtu,“ osvětluje podnikatel.

Soustředili se na vhodný výběr pracovníků, kteří byli řádně zaučeni a prošli i testy zručnosti. „Nyní jsme rádi, že tyto zaměstnance máme. Mají daleko větší zájem o práci a váží si příležitosti, která jim byla nabídnuta,“ míní podnikatel.

Firma začala propagovat zboží na veletrzích i ve větších společnostech. „Můj syn stále zdůrazňoval, že nyní bez řádné prezentace a marketingu žádná firma na trhu neobstojí. Byl jsem zpočátku skeptický, protože jsem byl zvyklý přemýšlet a pracovat jiným způsobem,“ přiznává Loch.

Výrobci vyráží i za spotřebiteli do terénu a zkoumají požadavky koncových uživatelů na materiály, vlastnosti a konstrukci brašen a ostatních pracovních pomůcek. „Dnes už víme, že je třeba se zabývat našimi produkty do hloubky, a to i se zpětnou vazbou. Jedině tak se budou naše výrobky stále zdokonalovat, “ vysvětluje podnikatel. Vrátit oboru brašnářství jeho význam, to je snaha otce i syna. „Nemělo by se zapomínat na to, co u nás mělo tradici a desítky let fungovalo,“ zdůrazňují.