Na svou původní profesi ale zcela nezanevřel, sám si například navrhoval design vlastní literární kavárny.
„V roce 2006 jsem po otci převzal knihkupectví a časem jsem k tomu přidal i literární kavárnu, kterou jsme nedávno přestěhovali ze dvora přímo do druhého patra budovy Portalu,“ vypráví Janoušek.
Skok z jednoho prostředí do zcela odlišného jej prý tehdy naučil i jinak přemýšlet. „Musel jsem se seznámit se spoustou nových věcí, protože jsem působil ve školství a dělal jsem jako solitér pro firmy. Dnes mám pod sebou deset zaměstnanců. Naučil jsem se tak jakémusi řádu dodržování věcí,“ vzpomíná bývalý učitel na své začátky v knihkupectví.
Nejvíc ze všeho ho ale baví právě provoz čerstvě zprovozněné literární kavárny, jejíž otevření připravoval několik měsíců. „To je věc, která mě vždycky zajímala. Prostory jsem nakonec našel přímo v domě, udělal jsem tak vlastně kavárnu z kanceláří,“ popisuje Janoušek.
V prostorách kavárny jej také zastihnete nejčastěji. „Já tady sedím skoro celý den, hned za rohem mám kancelář. Splnil jsem si tak svůj celoživotní sen – dělat kavárenského povaleče,“ směje se.
Větší starosti mu ale dělá provoz samotného knihkupectví. Dispozice budovy Portalu jsou totiž takové, že nedovolují mít jednu velkou prodejnu, v jednotlivých patrech tak fungují dohromady čtyři menší specializovaná knihkupectví. „Ta režie je složitá, je potřeba mít dostatečné množství zaměstnanců, což zdražuje samotný provoz,“ tvrdí knihovník a kavárník v jedné osobě.
Výhodu ale naopak spatřuje v šíři nabídky. „Náš záběr je opravdu velký a my se ho snažíme ještě rozšiřovat. To nás drží, protože když lidé potřebují něco speciálního, jdou k nám a je velká šance, že to tady objeví,“ myslí si Janoušek.
Do budoucna ale hledí s optimismem, kromě stabilizace chodu knihkupectví by také rád získal další prodejní prostory. Do kavárny navíc hodlá přivést pravidelné výstavy i menší koncerty.
Petr Knepr