Nejdříve pracovala v mateřské školce, pak se připojila k živnosti svého manžela
„Začalo to v roce 1991. Do té doby byla tady v Kroměříži pohřební služba a smuteční síň součástí komunálních služeb. Následně šla do aukce, kde se nám podařilo úspěšně vydražit její pronájem,“ vzpomíná na počátky podnikání Melichárková.
Podnikatelka zdůrazňuje, že hlavním iniciátorem byl tehdy především její manžel, který vystudoval zdravotní školu.
„Těsně před revolucí pracoval na prosektuře. Když se uvažovalo, co bude dál dělat, tak ho ze všeho nejdříve napadla pohřební služba,“ vypráví Melichárková, která se k manželovi přidala o něco později.
„Učila jsem v mateřské školce, tady bylo ale potřeba, aby někdo s pozůstalými jednal, vše evidoval a objednával, tak jsem začala podnikat s ním,“ dodává.
Na přechod od práce s dětmi k jednání s rodinami, jimž pomáhá zařídit důstojné rozloučení se zesnulými, vzpomíná už s úsměvem.
Sama však podotýká, že to zpočátku jednoduché nebylo.
„Na pedagogické škole jsme trochu studovali psychologii, a ze školky jsem byla tudíž zvyklá jednat s lidmi. První tři měsíce jsem ve dne v noci myslela na to, zda jsem na něco nezapomněla a jestli jsem vše udělala správně,“ podotýká Melichárková a dodává, že city při jednání s lidmi raději nechává stranou.
„Kdybych je vypustila na povrch, tak by potom z toho mohl být nějaký problém, a to nikoho nezajímá. Soustředím se proto hlavně na svou práci,“ vysvětluje.
Stejně jako podnikatelé v řadě různých oblastí také manželé Melichárkovi se snaží jít s dobou.
„Samozřejmě se snažíme rozvíjet. I v tomto oboru jsou různé semináře či výstavy pohřebnictví, kterých se účastníme a nové informace uplatňujeme ve své práci,“ potvrzuje Melichárková.
PŘEČTĚT SI VÍCE ZPRÁV ZE SLOVÁCKÉHO REGIONU
