Jako ve skanzenu si mohou připadat návštěvníci valašskobystřického bistra, nedaleko kostela. Majitel podniku Květoslav Polášek začal sbírat dnes už nepoužívané zemědělské nástroje a vyzdobovat jimi stěny podniku. Než se z chátrající boudy stalo útulné a prosperující bistro, uběhlo několik let mravenčí práce. „Dnes má u mě nějaký exponát snad každá rodina z obce,“ říká činorodý majitel.

Když se před čtyřmi lety rozhodl péct ve svém malém podniku pizzu, známí ho od záměru zrazovali. „Říkali mi, že na slané vdolky tady na vesnici nikdo chodit nebude. Navíc prý nemůžu konkurovat městu, kde jsou už zavedené velké pizzerie,“ vzpomíná valašský podnikatel, a jak dodává, začátky byly opravdu slabé, a když prodal pět kousků pizzy za den, byl rád. Situace se však postupně začala měnit a dnes k němu na italskou specialitu chodí téměř celá vesnice.

O příčině takového obratu má restauratér jasno: může za to vynikající těsto, k němuž recept pochází až z daleké Sicílie. „Návod jsem získal za svého jedenáctiletého pobytu v Německu. Švagr chirurg jednou ošetřoval ženu tamního majitele pizzerie a včasnou operací jí víceméně zachránil život,“ popisuje Květoslav Polášek. Ital, který pocházel z vesnice nedaleko Palerma, se tenkrát prý nechal obměkčit a ve slabé chvilce Květoslava do tajů originálního těsta zasvětil.

„Pamatuji si jako dnes, když mi na závěr řekl: dal jsem ti základ, pokud budeš šikovný, určitě se vypracuješ sám,“ vybavil si Polášek. Tajemství přísně střeží a veškeré těsto vyrábí pouze on sám.
„Spousta lidí se snažilo recept vylákat, ale zatím se to nikomu nepodařilo,“ pousmál se Květoslav Polášek. Hned ale dodal, že úplně základním předpokladem k úspěchu v oboru, je radost z práce a poctivost vůči zákazníkům.