„Původně jsem pracoval jako kuchař. Vždycky jsem se ale tak trochu o řeznictví zajímal. Když se pak jednou naskytla šance otevřít si vlastní prodejnu, neváhal jsem a začal podnikat,“ vzpomíná Prášilík.


Tak jako pro řadu ostatních představovaly i pro něj začátky tvrdou zkoušku. Postaraly se o to nejen hodiny náročné práce, ale i konkurenční podniky. „Mým největším soupeřem byla místní firma, která ale nakonec zkrachovala. Já jsem vydržel. Přímou konkurenci dnes v obci nemám, ale třeba uzeninu a mražené zboží prodávají v Jednotě nebo pekárně,“ vyjmenovává Boršičan.

Pevné postavení na trhu si ovšem podnikatel musí pečlivě udržovat. „Není to opravdu vůbec jednoduché a člověk se musí hodně snažit. Konkurenci totiž dnes představují především velké potravinové řetězce, které ani z Boršic nejsou tak vzdálené,“ dodává Prášilík.

Lidem se proto nepřetržitě snaží nabízet maximální čistotu provozu, solidní ceny a hlavně kvalitní výrobky. „Kvalita je velmi důležitá. Když jsou s ní lidé spokojení, stále častěji se k vám vracejí,“ přiznává podnikatel.

Po šestnácti letech působení v Boršicích se rozhodl expandovat i do jiných obcí. Uvažoval o Buchlovicích, ale nakonec jej hledání vhodného místa dovedlo do Polešovic. Právě tam chce v dubnu otevřít nové řeznictví. „Jsem rád, že to jsou Polešovice. Provozovna je v centru na výborném místě a tamní starosta mi vyšel velmi vstříc. Proto se budu určitě snažit, aby byli obyvatelé spokojení,“ slibuje rodák ze Zlína.

Spolu s rozšířením působnosti bude muset po více než pěti letech opět přijmout stálého zaměstnance. V boršickém řeznictví totiž po sedmileté spolupráci s tchyní pracoval pouze se svojí ženou a na druhý provoz už by sami nestačili. „Práce je velice náročná, ale to je myslím každé podnikání. Zabere to především spoustu času, ale mně to zase tolik nevadí. Dělám práci, která mě baví,“ podotýká řezník.

Chvilkami odpočinku přesto nepohrdne. Volno si ale v týdnu užije maximálně v sobotu odpoledne nebo v neděli. „Snažím se věnovat hlavně rodině, která je pro mě hodně důležitá. Když mi čas dovolí, rád si zajdu na ryby. To je můj veliký koníček,“ prozrazuje Prášilík.

Tvrdě vybudovaný podnik do nekonečna vést nemůže. Štafetu by po něm mohl převzít jeden z dvojice synů. „Mladší Dominik chodí do čtvrté třídy, takže jeho budoucnost je ještě dost vzdálená. Starší Pavel si podal přihlášku na hotelovou školu. To je sice příbuzný obor, ale nutit ho do ničeho nebudu. Nechci dětem plánovat život. Sami se rozhodnou, čemu se budou chtít věnovat,“ uzavírá podnikatel.