Výjimkou je podnik U Sýpky ve stejnojmenné ulici za hotelovým domem Kovák. Klasický lokál se nachází nejblíže hlavní brány největšího tuzemského hutního komplexu v republice. Druhé lednové úterý po ranní šichtě tady ale bylo tuze smutno – podnik zel prázdnotou, ani človíčka…
„Odpovídá to tomu, co se ve fabrice děje. Teď se mi živnost vede docela špatně a nebýt ve svém, asi bych skončil,“ posteskl si majitel hostince. Prý už na pivo nebo jídlo nechodí ani v okolí ubytovaní dodavatelští dělníci. Pravděpodobně nejsou ani v práci kvůli momentální situaci v Liberty. Na dvanáctku, více se pije Radegast za devětatřicet než Ostravar za osmatřicet korun, tady zasednou maximálně sousedé, ale i jich je jen hrstka.
play_fill
Že časy typických lokálů pro chlapy z „enháčka“ už minuly, potvrzují i samotní pracovníci, bývalí i současní: „Na pivo se chodilo hlavně v osmdesátkách, ale nebylo to tak velké jako u horníků. V devadesátkách fabrika přitvrdila, největší alkoholiky povyhazovala. A v posledních desetiletích se už nejezdí do práce autobusy a tramvajemi, ale auty. Parkovat se často dá doslova před pracovištěm.“
Nejstarší pamětníci dávají k dobru vzpomínky na hospodu U Lajdolfů z dob první republiky, kde popíjeli chlapi nejen z Nové huti, ale i z blízkého Dolu Alexander. Ve Škrobálkově ulici dodnes stojí charakteristický dům, teď je v něm ale sídlo soukromé společnosti. Rozhovoří se také o Kuželně v sousední ulici Polní osada, kterou stále připomíná vývěsní štít, ale jinak je zavřená. „Najdete ji naproti hřiště v Kunčičkách. Chodilo sem hrát kuželky celé enháčko,“ připomněl jeden z někdejších zaměstnanců.
Kdo si dodnes spojuje s hutníky Fajront na křižovatce ulic Rudná a Vratimovská, měl by poopravit své mínění. „Před třiceti lety k nám chodily z Nové huti davy, ovšem to už je dávno pryč. Dříve nemělo tolik lidí auta, teď už odjíždí domů a chodí na pivo na sídlišti mezi paneláky. My žijeme hlavně z meníček,“ říkají lidé z podniku, před nímž stojí žirafa v životní velikosti. Sestavená je z ocelových trubek z huti.
Na obědy se přeorientovali rovněž v Sokolovně ve Frýdecké ulici v Kunčičkách, kam to měli svého času lidé z „enháčka“ jen kousek podchodem pod železniční tratí. „Tehdy to bylo tak o pět set procent veselejší. Po ranní i odpolední šichtě mi stálo ve frontě každý den bez výjimky dvacet i více chlapů. Pili hlavně dvanáctku Radegast. Ostrava a Plzeň je moc nezajímala a uměli se do toho opřít. Když končili kolotoč po odpolední a druhý den měli noční, neřkuli volno, tak to potáhli řádně. Takoví, co uměli deset piv a pět rumů, dnes už nechodí. Vlastně u nás huťaři nesedávají skoro vůbec,“ konstatoval provozovatel a vedoucí restaurace od roku 1998.
I on potvrdil, že hosté z „enháčka“ ubývali po zpřísnění kontrol na alkohol v huti. Kdo nafoukal na vrátnici, zamířil rovnou na personální a odtud domů s vyhazovem. A také ti, kdo dojížděli z dalších částí města na kole, přestali pít kvůli strážníkům.
O KRIZI V LIBERTY ČTĚTE TAKÉ:
ZAVŘENÍ HUTI LIBERTY JE STÁLE PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ
KOLEKTIVNÍ SMLOUVA PRO LIBERTY OSTRAVA?
SCÉNÁŘE PRO HUŤ LIBERTY OSTRAVA
POSLECHNĚTE SI OSTRAVSKÉ OZVĚNY NA TÉMA LIBERTY
