Lidé jí prostřednictvím sms poslali rekordních 1600 hlasů, čímž Oční optiku NAOME katapultovali nejen mezi desítku finalistů soutěže, ale nakonec i do pozice nejvyšší. Slavnostní vyhlášení výsledků se konalo 21. května v prostorách kostela sv. Markéty v Břevnovském klášteře v Praze při charitativním koncertu pro nevidomé studenty Deylovy konzervatoře.

„Překvapilo nás, jak vítězství, tak i to, kolik lidí nám poslalo svůj hlas a chtěli bychom jim za to moc poděkovat. Byť se tu práci snažíme dělat srdcem a nejlépe, jak se dá, tak ocenění člověka vždycky potěší. Je to nejen jakási prestižní nálepka, ale i zpětná vazba od zákazníků, že tu práci děláme dobře," poznamenal Filip Momčil. Ten spolu s manželkou Janou provozují kromě vítězné optiky v Uherském Hradišti ještě také optiky ve Veselí nad Moravou a Uherském Brodě, kde zaměstnávají celkem šest lidí.

Pětačtyřicetiletý optik Filip Momčil se v oboru pohybuje už čtvrt století, letos to je navíc kulatých dvacet let, co jeho firma NAOME působí v Uherském Hradišti. Tam tohoto původem Pražana zavál osud koncem osmdesátých let minulého století na vojnu. V metropoli Slovácka v té době potkává svou budoucí ženu Janu, a tak se v našem regionu usazuje natrvalo. Vstup do podnikání však podle jeho slov nebyl žádný med. Hodně mu dala v roce 1990 měsíční praxe v Bonnu.

„Tam jsem pochytil nejvíc z toho, jak vše správně dělat. Tehdy bylo provozování optiky u nás pole neorané," vzpomíná Filip Momčil. Nějakou dobu pak trvalo, než rozjel svoji firmu, což se mu nakonec podařilo v roce 1995. „Manželka se starala o výchovu našich dětí, takže jsem byl na všechno sám. Neměli jsme zaměstnance, neměli jsme peníze, podmínky byly strašné," kroutí Filip Momčil hlavou. S optikou začínali v prvním patře hradišťského domu služeb.

„Lidé za námi museli jít šedesát metrů dlouhou chodbou a pak je ještě čekaly schody do prvního patra," popisuje optik krušné začátky svého podnikání. To že byl od rána do večera na prodejně sám, všechno obsloužil a vydržel, bylo podle něj tím, že ho práce bavila. „Já jsem za tím neviděl žádné peníze, ani zbohatnutí, ani nic jiného. Mě i moji ženu dodneška ta práce baví. A myslím si že to je jádro toho, jak cokoliv dělat dobře," přiznává Filip Momčil. Podle něj jde ale také o přístup k zákazníkům.

„Mnozí z nich se u nás zastavují i proto, aby se s námi podělili o své radosti i smutky. Spousta z nich se stala našimi přáteli," vysvětluje recept na úspěšné podnikání Filipova manželka Jana s tím, že stres od rána do večera z papírování, práce v dílně, až po obsluhování zákazníků a nákupy zboží skončil Filipovi zhruba po pěti letech, kdy mu v optice pomáhal jeden zaměstnanec. Dnes už svému manželovi pomáhá i ona. „Teď už to zvládáme. Filip má konečně čas i na svého velkého koníčka, rybaření," přiznává s úsměvem Jana na závěr.