Tvrdí to i třiačtyřicetiletý Ital Alessandro Alagia, který v současné době žije na zámku v Ořechově. Sen bydlet v zámku nebo v rozlehlé vile uprostřed lesů měl už od raného dětství. Tato představa mu sice vydržela až do dospělosti, k jejímu naplnění ale vedla ještě dlouhá cesta…

Do České republiky se rodák z Milána dostal poprvé v roce 1991. Tehdy strávil s přáteli dovolenou v Luhačovicích. Pak se do Česka ještě několikrát vrátil, což mělo pro jeho další konání zásadní význam. „Potkal jsem tady svou nynější manželku a v roce 1992 jsme se vzali. Několik let jsme bydleli v Itálii a pak jsme se rozhodli přestěhovat do České republiky,“ vysvětlil Alessandro Alagia. Rozhodnutí opustit jeho rodnou zem bylo zcela racionální. Jak sám přiznává, Itálie není ideální zemí pro mladé lidi. „Nenabízí příliš pracovních příležitostí, a pokud tam člověk chce podnikat, je situace kvůli silné konkurenci neuvěřitelně složitá. Situaci v Itálii navíc komplikují neúměrně vysoké nájmy a daně. Proto jsme se rozhodli zkusit své štěstí v Česku,“ podotýká Alagia. Se svou ženou Janou se přestěhoval do ČR prakticky bez prostředků. „Chtěl jsem podnikat a být soběstačný. Tomu mě ostatně naučil i život, když jsem žil po smrti tatínka jen s maminkou. Proto jsem si po odchodu do České republiky v roce 1995 pronajal starou škodovku, byt a začal rozvíjet své aktivity v prodeji originálních zabezpečovacích systémů,“ dodal Alagia.

Po čase změnil předmět podnikání a začal se věnovat prodeji telefonů a služeb mobilního operátora. „Začátky byly velmi složité. Museli jsme hodně šetřit. Na nákupy jsme chodili s kalkulačkou a počítali, co si můžeme dovolit koupit a co ne,“ vzpomíná podnikatel. Jeho odvaha a zdravé sebevědomí mu přinesly první významné výsledky v době, kdy se vypravil do Prahy k centrálnímu operátoru mobilní sítě a nabídl mu, že bude prodávat jeho produkty. Učinil tak i přesto, že tento mobilní operátor v té době vysílání své sítě na Zlínsku neprovozoval. Alagia se postupně stal ve své době jediným zástupcem společnosti na Moravě.

Když se měla narodit jeho první dcera Nicole, ke které po čase přibyla druhá, Dominique, za mladým manželským párem se na Moravu přestěhovala podnikatelova maminka. Prodala v Itálii dům a v Česku se těšila na babičkovské povinnosti. Za peníze z prodeje domu koupila rodina Alagiova domek ve Starém Městě, kde provozovala prodejnu mobilních telefonů. „Přes den jsem prodával telefony a večer pracoval na opravě domku. Nebyly to lehké doby, ale plnil jsem si tak sen o vlastní nezávislosti,“ připomíná podnikatel. Jeho společnost s dvaceti zaměstnanci nabízela mobilní telefony do roku 2001, poté ji majitel odprodal a začal obchodovat s nemovitostmi.

Přelomový okamžik v jeho životě nastal v roce 2007, kdy zahlédl v novinách inzerát na prodej zanedbaného zámku v Ořechově. Jel se na památku s původem v patnáctém století podívat a na místě ho uvítala travnatá džungle a objekt v zoufalém stavu. „Manželka byla z té situace nešťastná, já už jsem ale při prvním pohledu měl vizi, jak bude zámek vypadat. Jestli jsem se nebál obrovských investic? Takto já nepřemýšlím. Jakmile začnete počítat peníze, je to první krok na cestě, která vás od záměru může dokonale odradit. Chtěl jsem ten zámek koupit a postupně, pomalu ho opravovat. To, jak dlouho to bude trvat, nebylo v té chvíli pro mě rozhodující. Pro takové záměry je důležitější odvaha a srdce,“ vysvětlil Alagia, který podotýká, že zájem o památky je pro Italy typický. „Máme rádi staré věci, starožitnosti a historii vůbec. Itálie má bohatou a pestrou historii a odtud zřejmě pramení naše vášeň pro tyto věci,“ vysvětlil.

Vzhledem k tomu, že chtěl zámek obývat, se nejdříve pustil do přestavby obytné části v prvním patře dvoupatrového objektu. Vytvořil tam byt pro rodinu, odkud řídil další práce. Ještě předtím ale nechal objekt napojit na inženýrské sítě. Pak přišly na řadu práce na statice některých částí zámku a zásadní opravě bašty.

Hlavní rekonstrukční práce se ale rozběhly až v roce 2009. Alessandro Alagia nechal opravit salonek, kapli, knihovnu a bazén. Nejvíce práce čekalo řemeslníky i investora v kapli, jejíž statika byla notně narušena. Také vnitřní část a výzdoba této části zámku byla mimořádně náročná, už kvůli odborným činnostem, které měly vrátit kapli její historickou podobu a malebnost. „Zámek je z větší části opravený, stále ale budu pracovat na dotažení detailů. Nikam ale nespěchám a dál budu zámek zvelebovat,“ dodal Alagia.
Dokončením doposud provedených prací činnost v zámku nekončí. „V plánu máme ještě opravu nádvoří a terasy před ním. Na terase bych chtěl v letních měsících pořádat divadelní představení. Už 25. srpna tam herci Slováckého divadla představí své originální ztvárnění oblíbených Rychlých šípů,“ vysvětlil Alagia. Nádvoří zámku chce vybavit novou zelení, květinovými záhony a antukovým povrchem. Koncerty a divadelní představení bude moci sledovat až tři sta lidí, pro které nechá majitel zámku na nádvoří instalovat nové posezení.

V těchto dnech dostane čelní část zámku novou fasádu a proběhnou finální práce v kapli.

Velké množství práce čeká italského rodáka ještě i při výstavbě tenisových kurtů a na rozlehlé zahradě zámku, která projde kompletní rekonstrukcí. Po obnovení bude veřejnosti přístupný i zámecký park. V příštím roce budou řemeslníci pracovat na fasádě zadní části objektu, výstavbě zimní zahrady a posilovny u vnitřního bazénu. Veškeré práce na totální obnově zámku by v případě, že na ně bude dostatek finančních prostředků, mohly skončit do tří let. Už nyní ale zámek nabízí kromě neopakovatelné, až pohádkové atmosféry i unikát v podobě nejstaršího dochovaného vinného sklepa, jehož původ sahá až do 16. století.

V současné době se v zámku konají jarmarky, koncerty vážné hudby, výstavy, ale i svatby, pro které je zámek s kaplí ideálním a romantickým místem. „V těchto činnostech budu rozhodně pokračovat. Například před Vánocemi plánuji na nádvoří zámku uspořádat sváteční jarmark pod velkým vánočním stromem. Do té doby se tam uskuteční i několik koncertů klasické hudby. Mezi pozvanými interprety bude i přední český houslista Václav Hudeček a věhlasný umělec Bauer Orchestrovič,“ plánuje stále pozitivně naladěný Alessandro Alagia.

Kdo vlastnil zámek v minulosti

17. století
1629 (1636)–1638 – Jan Arnošt Platejs z Platenštejna
1638–1639 – Anna z Jizbic
1639–1649 – velehradský klášter
1649–1676 – Marek Lubedich Cappellet
1676–1682 – Matyáš František Lubedich z Cappelletu
1682–1711 – Rudolf a Karel Maxmiliánovi, bratři a hrabata z Magni

18. století
1711–1712 – Marie Alžběta, hraběnka z Magni, rozená baronka z Peverelli
1712–1717 – Maxmilián Filip z Magni
1717–1784 – velehradský klášter
1784 – Zkonfiskováno – postátněné panství – Jan Kaschnitz z Veinbergu – pronajímáno tzv. Junkerům – nájemcům, kteří zde hospodařili
1792–Budova začala chátrat 1797–1818 – Pronajato jako dědičný pacht Antonínu Jakubovi Rigerovi

19. století
1818–1837 – Hospodařili zde František a Terezie Reindlovi
1837–1883 – Dražba objektu, majitel Jiří Šimon I., svobodný pán Sina – řecký původ, následným majitelem byl syn Jiří Šimon II., který měl čtyři dcery, zámek zdědila dcera Ifigenie de Castris, podruhé provdaná d´Harcourt. Ořechov v té době měnil své nájemce, kteří se střídali stejně jako v následujícím období i v užívání zámku. Jeho funkce byla ryze praktická, sloužil jako hospodářský dvůr.
1883–1927 – Katolický podporovací spolek diecéze olomoucké na Velehradě, koupeno za 1 400 000 zl. na splátky, což je finančně vyčerpalo, splaceno až v roce 1927, zámek sloužil hlavně jako sýpka. Další místnosti měly hospodářský charakter, případě byly upraveny pro obytné účely místních nájemců a úředníků velkostatku.

20. století
1927 – spolek Jednota svatého Václava + Görig
Začátek 2. světové války – nástup a nastěhování řádu salesiánů do Ořechova.
20. listopad 1940 – Snaha o prodej zámku – nerealizováno vzhledem k nepříznivému výměru okresního úřadu.
Leden 1941 – Jednota svatého Václava pronajala budovu na 99 let kongregaci svatého Františka Saleského, která se rozhodla zřídit zde vychovatelnu.
Srpen 1941 – Zahájení rekonstrukce zámku. Řád spravoval celou budovu kromě levého hosp. křídla soukromého vlastníka Jana Göriga.
Jaro 1944 – Obyvatelé salesiánského ústavu dostali od protektorátních úředníků příkaz k vystěhování.
Poválečné události přinesly zvrat i v majetkových poměrem v rámci zámeckého areálu. Vzhledem k tomu, že vlastník severního křídla Jan Görig byl německé národnosti, jeho část zámku byla po roce 1945 zabavena a zahradu s domem se pokoušeli získat příslušníci řádu – neúspěšně. Zabavená polovina objektu byla spravována místním JZD.
1950 – Salesiánský klášter tlakem komunistické moci zcela zanikl, budouva byla předána zástupcům státních orgánů.
Držitelé po roce 1950
Okresní národní výbor
Zdravotnické zásobování
1. 8. 1983 – Budova bezúplatně převedena na Městský ústav národního zdraví v Brně
31. 10. 1988 – Převod zámku do majetku Zdravotnického zásobování Brno
Polovina 90. let 20. století
Převod majetku na zdravotnické zásobování Praha
19. 6. 2002 – Zdravotnické zásobování bylo zrušeno usnesením vlády ČR. Tímto datem začala likvidace bývalého státního majetku a rozprodej majetku včetně nemovitostí.