V minulém roce bylo podle něj v kraji nahlášeno šestatřicet nemocí z povolání, což je pouze 2,9 procenta z celkového počtu v České republice. Méně má už jen hlavní město Praha a kraj Karlovarský a Vysočina. Oproti roku 2006 bylo v kraji o osm nově zjištěných případů méně. Pokles ale nemusí nutně znamenat plus.

„To, že počet profesionálních onemocnění má klesající tendenci, má více důvodů. Pozitivní je ten, že se zlepšují pracovní podmínky a hygiena a bezpečnost práce,“ míní vedoucí odboru hygieny práce krajské hygienické stanice Marie Hampalová.

Jednou z příčin je podle ní i to, že podniky více investují do nákupu moderních strojů, automatizují pracovní procesy a zdraví škodlivé látky jsou nahrazovány látkami nezávadnými nebo ekologičtějšími. „Z druhé strany však stojí fakt, že se dnes lidé bojí o práci, kterou mohou v souvislosti s uznáním nemoci z povolání ztratit, a tak zdravotní potíže mnohdy zatajují a k hlášení nemoci z povolání vůbec nedojde. Problémy pak vyjdou najevo, až když zaměstnanec už není pro zdravotní obtíže schopen dále práci vykonávat,“ upozornila hygienička.

Nejčastější nemoci z povolání ve Zlínském kraji jsou, tak jako v celé republice, choroby z přetížení pohybového aparátu, především horních končetin. „V regionu je to zejména u lidí zaměstnaných v nábytkářské výrobě,“ podotkla Hampalová.

Nemoci z povolání se nemusejí týkat ale pouze výrobních firem. Z informací ÚZISu vyplývá, že například ve zdravotnických zařízeních se může někdy personál kvůli kontaktu s pacienty nakazit jejich nemocí. „Vloni jsme zaznamenali pět nových nemocí z povolání,“ informovala mluvčí zlínské Nemocnice Tomáše Bati Karla Havlíková.

Přestože nové případy nemají, musejí nahrazovat stále ušlý zisk pracovníkům například ve zlínské strojírenské společnosti Tajmac-ZPS. „Pracují u nás dva muži, jeden má nemoc z povolání od roku 1988, druhý od roku 1993. Mají zkrácené úvazky kvůli změněné pracovní schopnosti. Doplácíme jim výdělky, jako by měli plný úvazek,“ uvedla pracovnice firmy Dana Valoušková.

Obdobně je to u všech, kdo mají prokázanou nemoc z povolání. „Náhradu za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti je zaměstnavatel povinen poskytovat ve smyslu § 382 odstavce 1 zákoníku práce pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty, a to bez žádosti zaměstnance,“ uvedl mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Sezemský.

Někdy se nemoc z povolání může projevit až po dlouhých letech. Podle ÚZISu se tak například u jednoho pacienta objevily potíže kvůli práci v kontaktu s azbestem až po více než padesáti letech.