Nechoďte pod jeřáb. Ať na vás něco nespadne

Ihned po mém příjezdu si mě bere na starost bezpečnostní technik. „Nepohybujte se v blízkosti jeřábů, protože převáží velmi těžká břemena. Pokud budete takovému jeřábu křižovat dráhu, počkáte až přejede. Navíc pohybovat se můžete jen po vyznačených cestách, kdekoliv se zastavíte, rozhlédněte se nejdříve, jestli něčemu nezavazíte," vyslechnu si nejdříve upozornění ze strany Zdeňka Pavelky v rámci zhruba desetiminutového školení bezpečnosti. Poté již fasuji montérky, rukavice a přilbu a mířím si to i s vedoucím defektoskopie a zároveň mým momentálním nadřízeným Petrem Hurbanem do hloubi areálu tažírny. Vcházíme do plného provozu a ihned směřuji mé kroky na úzký chodníček, který je na podlaze barevně vyznačen.

„Pozor, ta podlaha je hodně kluzká. Nechoďte za tuto žlutou čáru, protože by se celý ten stroj vypnul. Je to z bezpečnostních důvodů," slyším nové pokyny a najednou si nejsem jistý, jestli se můžu vůbec zastavit a zvednout fotoaparát, abych provoz vyfotil. Za značného rámusu přicházíme k defektoskopii. Na několikametrové soustavě strojů vidím popojíždějící třímetrové tyče. Je to materiál ze sedmi tažných linek, které tady budu muset překontrolovat, než se finálně zabalí a vyrazí za svými zákazníky do Finska, Švédska, Polska, Německa či Portugalska.

Dozvídám se, že samotné třídění kusů dělá linka, která dobré kusy odkládá do modrého koryta, ty špatné pak do červeného. Má hlavní činnost by měla spočívat v nastavení defektoskopu pomocí jednoho zkušebního kusu ocelové tyče, na které je záměrně vyhotovena chyba. Právě správné nastavení je na mé činnosti to vůbec nejdůležitější. Zjišťuji, že má být zrovna nastaven ten nejpřísnější režim, což je tolerance vady o hloubce pouhých 0,15 milimetru.

„Od nás může směřovat ke klientovi zakázka například o dvaceti tunách materiálu. Víte co se může stát, když tam zákazník najde jednu jedinou špatnou tyčku? Vy si třeba řeknete: no bóže, jedna špatná tyčka, přece se tam nezblázní… Ale oni nám mohou už na základě toho reklamovat třeba celou objednávku. Zavolají si k tomu externí firmu na překontrolování a nám vyúčtují třeba čtvrt milionu korun nákladů," dozvídám se vzápětí od vedoucího provozu tažírny Petra Lapčíka a zjišťuji tak, že zdánlivě jednoduchá práce je daleko zodpovědnější, než se na první pohled zdá. Vzápětí se také dozvídám, že v případě takového vážného prohřešku by mohla zasednout škodní komise, která by mi mohla nemalou měrou mé pochybení dát pocítit.

CGRAPH, DMAT, Taktování… Takové pojmy najednou vidím před sebou na obrazovce monitoru. Právě tady bych měl provést správné nastavení defektoskopu. „I naše nejvyšší vedení v Třinci se může kdykoliv online podívat, co vaše linka zrovna vyrábí a jestli je vše v pořádku," říká mi Petr Hurban. Chvíli se dívám, jak na grafu ukazatel občas vyskočí do růžového pole, což značí špatný výrobek, ale vzápětí po všech obdržených informacích přece jen usuzuji, že by mnou prováděné nastavení defektoskopu nejspíš nebyla šťastná volba.

Můj nadřízený jen s úsměvem pokývne hlavou a přemísťuje mě k rozkulovacímu stolu, kde je mým úkolem přesouvat třímetrové tyče blíže k automatu, který si je už sám nabírá. Tady se dozvídám, že během dvanáctihodinové služby, kterou bych na této pozici měl, mi rukama podobným způsobem projde zhruba osm tun materiálu. Vše směřuje do nejrůznějších odvětví, nejvíc pak do automobilového průmyslu.

„Je velmi pravděpodobné, že ve vašem autě máte plynové vzpěry, které zvedají kufr vozidla, právě od nás. Vyloučeno to není například ani u tlumičů," slyším od Petra Hurbana typy součástek, na jejichž vzniku se právě podílím. Ještě k lince přisunu několik dalších kusů tyčí, které vzápětí mizí v modrém nebo červeném korytu, a už si to mířím zpět k nejvýše postavenému zástupci staroměstské tažírny. „Tak co, zvládl by jste to? Můžeme momentálně přijmout do provozu až šest lidí, pokud máte alespoň maturitu, nastoupit můžete kdykoliv," loučí se se mnou s úsměvem Petr Lapčík.