Řeč je o šedesátileté Miroslavě Valentové, jež se vyučila v oboru umělecký keramik v Praze a praxi absolvovala v Tupesích, kde pracovala až do své mateřské dovolené.

Po přestávce rozvíjela zkušenosti v nedalekém skanzenu, z něhož se později stalo tupeské Muzeum keramiky.

Od roku 1999 má v této malé vesnici nedaleko Uherského Hradiště vlastní dílnu.

Je držitelkou ochranné známky Tradiční výrobek Slovácka, která podporuje místní tradiční výrobce.

Sortiment jejích výrobků je pestrý. Kromě klasického nádobí, kterého má každý doma aspoň pár kusů, v její nabídce nechybí keramické hodiny, adventní svícny ani betlémy.

Ze všech výrobků patří mezi nejnáročnější betlémy i krajkované nádobí.

„Ono se dá těžko odhadnout, kolik hodin to přesně zabere, já to nestopuji,“ usmívá se zručná keramička s tím, že s výrobou keramiky je to zkrátka těžké. „Jeden den se vám daří, druhý zase ne,“ doplňuje.

Z mnoha motivů na keramice, která se vyjímá na jejích policiích, má nejraději motiv habánský.

„Líbí se mi na něm jeho střídmost, a také historie, když se k nám dostal v 16. století,“ upřesňuje.

Má zákazníky po celém světě, značku, která jí zajišťuje věhlas a rostoucí zájem o své zboží.

Přesto si budoucností své živnosti jistá není. Hlavní problém vidí v nezájmu mladších ročníků o ruční výrobu.

„Mladí se dnes nechtějí učit řemeslu. Trvá dlouho, než se člověk vyučí, a i výroba je časově náročná,“ stěžuje si.

Musí to být podle ní srdeční záležitost, aby u tohoto řemesla člověk vydržel.

„Pro mě je moje práce koníčkem,“ odpovídá. 

Autor: Jaromír Talák