„Dostal tehdy nabídku k vedení francouzské pobočky firmy Limagrain v České republice, takže jsem jej zastoupila,“ poznamenala absolventka agronomické fakulty tehdejší brněnské Vysoké školy zemědělské. Sama pracovala po vystudování tři roky ve Výzkumné stanici travinářské v Rožnově pod Radhoštěm a pak třináct let ve Slušovicích. Tam řešila především výživu obilovin, kukuřice a zeleniny. „Pak jsem dělala na zlínském pozemkovém úřadu. Ale nabídku jít pracovat opět na pozici agronoma jsem ráda přijala,“ dodala Hrubá.

Firma Agriservis, kterou spoluvlastní, množí v současné době vytrvalé trávy, jeteloviny a vojtěšku. Navíc prodává osivo řepky a kukuřice. Firma nemá vlastní pozemky, proto pěstování zadává zemedělcům. K tomu jim zpracovává metodiky a technologie tak, aby výnosy byly optimální.

„Všechno zařizujeme smluvně na asi sedmi stech hektarech od Břeclavi až po Kutnou Horu. Sami půdu nevlastníme,“ doplnila podnikatelka, jejíž firma spolupracuje například se šlechtitelskými stanicemi v Želešicích a ve Slavicích v Jihomoravském kraji anebo mělnickou vyšší a střední odbornou školou zahradnickou. Vypěstované osivo prodávají zpět šlechtitelským stanicím i zahraničním firmám.

„Je pořeba vyrábět, ale i prodávat. Proto nabízíme i různé travní směsi a vojtěšku zemědělským podnikům a velkým osivářským firmám. Do supermarketů zboží nedodáváme. Nemáme totiž možnost vyrábět malá balení a ani zase tak velkou produkci,“ poznamenala Hrubá.

Firma je podle agronomky úspěšná, za prosperitou však stojí tvrdá práce. „Daří se nám vyrábět i prodávat. Abychom se ale uchytili v konkurenčním boji, musíme dělat osiva, která vyžadují potřebné znalosti a značnou námahu,“ zmínila s tím, že dát dohromady technologie a veškeré moderní poznatky stojí mnoho sil i času. „Všechny problémy zemědělství dopadají i na nás. Takže pokud naše zemědělství bude živé, budeme žít i my. Je to obor, který je závislý na počasí a živí lidi,“ uzavřela Hrubá.