Farmaceutickou fakultu absolvoval v Brně teprve před šesti lety. „Živnostníkem jsem ale skoro deset let. Dělal jsem totiž už během studií konzultanta ve firmě vytvářející informační systémy pro zdravotnické společnosti ve Velké Británii a USA,“ vzpomínal Kuna na první podnikatelské zkušenosti.
Po dokončení školy ovšem vstoupil do zaměstnaneckého poměru. „Ve společnosti spravující šest lékáren jsem měl funkci provozního vedoucího. Vedl to však nelékárník a ve mně stále sílila touha dělat tu práci po svém,“ vysvětloval.

K tomu přispělo i to, že se nedlouho po skončení studia oženil. „Já pocházím z Bruntálu, manželka je ale z Vlčnova a je moc zimomřivá, takže se nechtěla stěhovat na sever,“ zasmál se Kuna.

Proto hledal místo pro svou vlastní lékárnu ve Zlínském kraji, a nakonec se dohodl na pronájmu v prostorách na Jižních Svazích. „Byly to čtyři holé stěny. Kdybych do toho šel teď znovu, měl bych asi obavy o budoucnost. Navíc teď už dobře vím, že zdravotnictví není moc jistá oblast,“ řekl.

Optimismus však nikdy neztratil a tvrdí, že se snaží dělat pro zákazníky maximum. „Zdraví nezávisí jen na fyzickém stavu, ale i na sociální situaci a duševním rozpoložení. Lidé musejí vědět, že nás jejich problémy opravdu zajímají,“ vysvětloval. To pro Kunu znamená například najít pro pacienta lék s co nejmenším doplatkem nebo rozvézt bezplatně objednávky nepohyblivým zákazníkům třeba až do Bystřice pod Hostýnem.