Už od mládí vedl několik dětských cimbálových muzik a před devíti lety založil první soukromou hudební školu regionu.

Přestože v konkurenci státních škol nemá jednoduchou pozici, protože nedostává dotace od státu, prošlo jeho rukama už na tři sta muzikantů. „Je to složité. Nesmím zvyšovat školné více než ostatní hudební školy, abych neztratil žáky. Naštěstí mě sponzorují firmy. Bez toho by to nešlo,“ přiznává Jiří Nechanický.
Systém výuky na soukromé škole je podle něj poněkud odlišný, než bylo doposud zvykem na státních školách. „Snažím se, aby děti hrály to, co je baví. Takže je to chytne už od začátku a dělají velké pokroky,“ vysvětluje s tím, že se nebrání vyučovat i ne zcela klasické hudební nástroje. „Od tradičních lidových instrumentů učíme například na foukací harmoniku a od příštího roku nám přibude i havajská kytara,“ prozrazuje.

Pod jeho vedením hrají v současnosti dvě cimbálové muziky a jeho žáci účinkují i v komorních souborech. Jak těžké je podle něj najít žáky a udržet si je? „Jde to. Když je naučíš hrát, máš studenty. Když je nic nenaučíš, tak je ztratíš. To je jednoduché pravidlo, které ostatně funguje ve všem,“ soudí Nechanický. A že to v jeho škole, kde zaměstnává ještě další dva učitele, funguje, za to mluví výsledky.

„Dva z mých absolventů navštěvují konzervatoř. Dalších několik zase studuje na pedagogických školách s hudebním zaměřením,“ chválí se. Soukromá hudební škola Jiřího Nechanického sídlí ve Valašském Meziříčí v jednom z křídel zvláštní školy v ulici Křižná. Svou pobočku otevřela také v Hovězí. „Chtěl bych získat vlastní budovu a rozjet školu ve velkém,“ zasnil se podnikatel, učitel, školník, opravář, údržbář a muzikant v jedné osobě Jiří Nechanický.