Ilona Plšková: Personální situace je pro nás dramatická

Za tímto účelem však firmu podle slov její generální ředitelky Ilony Plškové čeká spousta náročné práce, jako jsou třeba další nemalé investice či personální stabilizace společnosti. Nakolik je tato otázka pro kunovickou firmu závažným problémem, vysvětlila sama generální ředitelka.

Jak si vůbec společnost Aircraft Industries v současnosti vede?

Letošní rok je pro nás trochu náročnější, protože nám chybí ruské kontrakty, na které jsme byli po dlouhá léta zvyklí. Politická situace v Rusku a výkyvy tamějšího rublu nám v tomto regionu působí nemalé komplikace. V reakci na pohyby rublu jsme museli zdražit naše letouny, což výrazně pociťujeme na obchodech. Nicméně stále na našich pozicích v rámci ruského trhu pracujeme, takže doufám, že se nám v druhé polovině roku podaří uzavřít nové obchody.

Daří se vám komplikace na ruském trhu nahradit jinými alternativami? Kolik se vám už letos například podařilo prodat letounů?

To zase ano. Samozřejmě se nespoléháme pouze na ruský region. Pro letošní rok chceme vyrobit 18 strojů, prodat jich pak chceme ještě o jeden více. Doposud od nás letos za svými zákazníky putovaly čtyři stroje, tři do Bangladéše a jeden do Alžírska. Před dvěma týdny jsme měli prezentaci našeho letounu v Bhůtánu, dobře se nám vyvíjí Vietnam, Kazachstán, Venezuela či Grónsko. Zástupci posledně uvedené země mají zájem o několik strojů a zavítají k nám do Kunovic příští týden. Dlouhodobě pracujeme například také na vstupu na čínský trh, nicméně tam se potýkáme s náročným procesem certifikace.

Zájem o vaše stroje prakticky ze všech koutů planety samozřejmě znamená také mít výborné vlastní zázemí. Jak jste na tom v této oblasti?

I v souvislosti s vývojem nového prototypu jsme v posledních letech výrazně investovali do nových technologií. Další výdaje nás navíc čekají ještě před tím, než v roce 2017 začneme vyrábět nový prototyp letounu. Naše firma má velký potenciál, pro příští rok plánujeme vyrobit 24 letadel a jejich počet chceme dále navyšovat. Co nás ovšem velmi trápí, je personální situace. Tu se nebojím charakterizovat jako dramatickou.

Čím to je podle vašeho názoru způsobeno?

Nákup nových technologií znamená také nové a efektivnější metody práce. To co jsme dříve vyráběli na pěti strojích, dnes vyrábíme na jednom, co u nás v minulosti vznikalo dva měsíce, máme dnes hotovo za několik hodin. Ovšem nové pracovní postupy znamenají také potřebu odpovídajícího personálního zabezpečení. Bohužel staří zkušení pracovníci pomalu odcházejí a noví prostě nejsou.

Máme aktuálně 1018 zaměstnanců, ale potřebovali bychom jich alespoň 1075. Chybějící pozice se nám jen velmi těžko podaří zaplnit.

O jaká pracovní místa se jedná především?

Uvítali bychom zhruba 35 lidí do technického úseku a 40 lidí do výroby. Postrádáme kvalitní klempíře, frézaře, soustružníky, zámečníky či pracovníky na CNC strojích. Rádi bychom jeli na některých strojích ve třísměnném provozu, ale nejde to. Nemáme k tomu potřebný personál a nemůžeme si tak plnit předsevzetí, která máme. K novým technologiím totiž potřebujeme kvalifikovaný personál, pouze vyučení mladí kluci nám bohužel tu práci nezvládají. Velká část nově přijatých zaměstnanců často nezvládá to tempo a požadavky, které máme a záhy se s nimi loučíme. Ta fluktuace je opravdu veliká, v průměru nabereme vždy tak deset zaměstnanců, osm u nás skončí, dva zůstávají.

Ta situace není lepší ani u vysokoškoláků?

Velice rádi bychom přivítali lidi z vysokých škol a dali jim možnosti do budoucna, protože náš podnik má veliký potenciál. Bohužel ani v tomto případě není ta situace ideální. I v rámci technického zázemí potřebujeme kvalitní technické konstruktéry či technology. Sama musím smeknout klobouk před naší konstrukcí a technologií, které přestože nejsou v plném personálním stavu, jaký bychom potřebovali, zvládají stanovené úkoly, i když často doslova s odřenýma ušima. Je zapotřebí si uvědomit, že technický úsek je vystaven obrovskému náporu. To i z toho důvodu, že maximálně vycházíme vstříc specifickým požadavkům našich zákazníků. Jako příklad bych uvedla třeba loňský prodej stroje do Nepálu, kdy byly kladeny speciální požadavky pro přistání na velmi krátkém letišti a to ještě s náklonem.

Kdo tedy vlastně tuto práci v technickém úseku v současnosti zvládá?

Bohužel i v tomto případě taková ta stará garda odchází a mladí se nám nehlásí, což není dobře. Ono vůbec na školách není o tuto práci velký zájem. Například konstruktéry musíme vzít mladé, nějaké dva tři roky totiž trvá jejich zapracování. Ti lidé musí u nás vyrůst. Než se vše naučí, než získají zkušenosti a například potřebnou jistotu ve výpočtech, trvá to dlouho. Stále na ně musí někdo dohlížet, což některé odradí a odcházejí pryč. Proto je velice těžké si vychovat takové odborníky. Ovšem dá se říci, že celkově velice těžko hledáme do tohoto regionu odpovídající specialisty.

Jak tuto situaci tedy řešíte?

Je to samozřejmě náročné i pro nás. Sami se snažíme potřebné zaměstnance aktivně vyhledávat, vychováváme si je na školách, či v nejrůznějších podobách spolupracujeme s okolními firmami.

Související V Kunovicích představili nový prototyp letounu