„V Holešově nic takového nebylo. Je tady sice cukrárna, ale trošku mi tam vadily nápisy, které stále něco zakazovaly. Tak jsme s manželem popřemýšleli a rozhodli se, že otevřeme vlastní kavárnu,“ vzpomíná maminka tříleté holčičky.

Samotnému otevření však podle Lenky Bakalíkové předcházel rok přemýšlení a následujících několik měsíců rekonstrukce pronajatého prostoru. „Všechno mi pomohl zrealizovat manžel, který má stavební firmu. Zapojili se ale všichni, kdo mají ruce a nohy,“ přiznala se smíchem Bakalíková.

Než si však zákazníci na novou kavárnu zvykli, trvalo to další dva měsíce. „Dala jsem si inzerát do místních novin, pak začali lidé postupně přicházet a oťukávat si to tady. Časem si to mezi sebou řekli známí a dnes už mám klientelu více méně stabilní. Občas sem ale zavítají úplně noví lidé, kteří se o nás dozvědí. Někteří nás těžko hledají, jsme totiž sice v klidné ulici, kde nejezdí auta, ale zároveň trošku zastrčeni,“ přiblížila sympatická podnikatelka.

Ačkoli má Lenka Bakalíková svou práci díky neustálému kontaktu s lidmi velmi ráda, přiznává, že občas přijdou i chvíle, kdy má chuť s podnikáním skončit. „Jsou období, kdy lidé skoro vůbec nechodí. Bylo to tak třeba na podzim, kdy jsem si říkala, že mi to za to všechno nestojí. Po Novém roce se to ale ustálilo, není to však úplně snadné,“ nastínila.

I přes těžší chvilky se však kavárna stala jejím velkým koníčkem. „Když mám čas, jdu si ještě zajezdit na kolečkových bruslích. Jinak ale těch volných chvilek moc není,“ uzavřela Bakalíková.