Poptávka po servisních službách se v jednotlivých okresech a městech liší. Někde počet zájemců o opravy elektroniky roste.

„Za posledních pět let jsem zaznamenal nárůst asi o tisíc procent. Hradišťsko je region, kde mají lidé méně peněz, a proto si věcí více váží a hodně je dávají opravovat,“ mínil uherskohradišťský podnikatel v servisu elektroniky Mořic Foltýn. Dodal, že nejvíce lidé přicházejí s televizemi, videorekordéry a DVD přehrávači.

Servisy tvrdí: Produkt, který funguje pět let bez problémů, je skutečný skvost

Jinde se o svou živnost obávají. „Cítím, že doba opravářů televizorů už pomalu končí. Dnešní moderní plazmy a LCD už vyžadují speciální znalosti a ty mohou poskytovat jen specializované firmy,“ litoval opravář televizorů Jan Pařenica z Hošťálkové na Vsetínsku. Nejvíce navštěvuje servisní střediska starší generace. „Mají pevnější vztah k věcem než lidé mladí. Drahou elektroniku si chtějí zachovat, a tak ji udržují po dlouhá léta. Nezapomínají na to, kolik televize stála před dvaceti lety a nedokážou ji vyhodit,“ vysvětloval Pařenica.

Starší občané dávají přednost věcem, které jsou zvyklí používat. „Často odmítají učit se něco nového, takže si spíše nechají spotřebič spravit,“ konstatoval majitel zlínského servisu spotřební elektroniky Telima Libor Martínek.

Starší lidé si většinou neuvědomují reálnou cenu oprav. „Přijdou třeba stelevizí, která fungovala deset let, a mají představu, že oprava bude stát stovku jak před deseti lety. To je pak těžké vysvětlování,“ řekl Martínek. Podle jeho zkušeností zájem o opravu elektroniky mají všechny věkové skupiny. „Mladí chtějí oživit MP3 přehrávače, starší pak zejména televize,“ uvedl.

Opraváři se shodli na tom, že dříve byla elektronika kvalitnější. „Nyní, když zakoupená televize pojede pět let bez poruchy, jde skoro o zázrak,“ tvrdil Mořic Foltýn.

Zboží vyrobené před dobou levného importu zČíny a Turecka bylo podle servisů lépe dílensky zpracované. „Továrny totiž musely zajišťovat pozáruční servis po dobu osmi let, a to si nikdo moc nedovolil výrobky šidit,“ míní Pařenica.

Současná produkce musí čelit konkurenci z Východu. „Dnes už opravdu kvalitní a rovněž tedy drahé značky pomalu krachují, nebo se fúzují s dalšími výrobci, aby odolali tlaku levných a nekvalitních produktů z východních trhů,“ podotknul Martínek. Servisy si na tento fakt však nestěžují, díky méně kvalitnímu zboží jim zakázek přibývá. „Přináší nám to zisky, protože co se pořád kazí, musí se i opravovat,“ pousmál se Foltýn.

S příliš levnými kazovými výrobky však opravny mají problémy. „Už je odmítáme. Například radiomagnetofon, u kterého vidím, že má nízkou kvalitu a že by se po opravě za pár měsíců znovu pokazil, nepřijmu. Navíc jeho oprava by mohla stát zákazníka stejně nebo víc než jeho pořizovací cena,“ řekl Foltýn.

Servisy se shodují na tom, že je třeba si ze zakázek vybírat. „Servisovat hypermarketové zboží smysl nemá, ale pokud si někdo koupí drahý spotřebič za desítky tisíc, rozhodně bude mít zájem, aby fungoval, a do opravy půjde,“ potvrdil Martínek.

Dobré servisy klientům sdělují cenu před opravou. „Zákazník přinese zboží, dáme mu odhad a pak mu SMS nebo e­mailem zašleme reálnou cenu. Musí mít možnost opravu odmítnout,“ zdůraznil Foltýn.

Servisní střediska si pojišťují svou existenci do budoucna rozšířením svých aktivit na nové činnosti, zejména na prodej elektroniky. Jejich přidanou hodnotou je to, že nabízí instalaci produktů u zákazníka doma. „Složitější sestavy působí potíže starším nebo technicky méně zdatným lidem, my jim zavedeme spotřebiče domů. Toto je cesta, kterou se budeme ubírat do budoucnosti,“ uzavřel Martínek.