Když v polovině padesátých let minulého století začal s pomyslnou léčbou automobilových karoserií v Omelkově dílně v Babicích, nepřišlo mu na mysl, že v jednadvacátém století bude v oboru autokarosárenství podnikat.

Jeho dvaačtyřicetiletý syn Vlastimil nasával atmosféru karosářské profese odmalička. „Obrazně bych mohl říci: Karosářskou práci jsem zdědil po tátovi i můj syn Radek se vydal v mých a otcových šlépějích,“ naznačuje prostřední z rodu staroměstských Kaštánků. Zároveň ocenil, že on i jeho syn Radek přebrali od svého táty a dědy pevný vztah ke kvalitně odvedené práci.

„Už jako karosářský učeň jsem si všímal táty, s jakou soustředěností opravoval karoserie aut nejrůznějších značek. Jeho grify a majstrštyky jsem se snažil zafixovat do paměti. Když si táta před několika lety pronajal dílnu a začal v ní podnikat v karosářském oboru, neváhal jsem a začal jsem u něj pracovat. Dnes, kdy už je otec důchodce, pracuje on u mě,“ zmiňuje Vlastimil Kaštánek junior.

Při renovaci karoserií musejí Kaštánkovi často sáhnout do zásobárny zkušeností. K jejich práci patří vyřešit, vymyslet, nahradit, prostě volit jakýkoliv postup, aby ani to nejstarší auto dlouho v dílně nezahálelo. „Neřešitelné případy? Ne, to neznáme a nesmíme znát. Karoserie většiny aut známe do detailu. Ačkoliv náhradní díly na skladě nemáme, do druhého dne je seženeme. Některé části, třeba výztuhy nebo svorky, musíme vyrobit v dílně doslova na koleně. Od originálu se nijak neliší,“ říká Kaštánek junior.

Náhradní díly byly trvalou bolestí za minulého režimu. „Když jsme potřebovali blatníky na spartaky, museli jsme zajet do Mladé Boleslavi, pár dní pracovat v tamní automobilce, a pak jsme v ní blatníky dostali koupit. Dobrou školu jsem jako karosář dostal v šedesátých letech minulého století, kdy jsem musel nejednu dřevěnou karoserii tatraplánu nebo tatry sedmapadesátky ručně oplechovat. Dnes nám pomáhají stroje, kterými máme dílnu vybavenu,“ vysvětluje Kaštánek senior a dodává, že nepodaří-li se jim sehnat potřebný díl, nastupuje právě ona příslovečná dovednost – vyrobit si jej v dílně.

Reklamou je pro Kaštánky dobře odvedená práce. V lednu a únoru mají spíše „okurkovou sezonu“, nejvíce napilno je na jaře a v létě. „Soukromníci jezdí v autech celý týden, v pátek odpoledne je přivezou do dílny k opravě a v pondělí ráno s nimi chtějí vyjet. Nezbývá nám, než jim na úkor svého volna, které bychom měli věnovat našim rodinám, vyjít vstříc,“ tvrdí otec a syn Kaštánkovi.