Kousek dál je televize, u okna skříň, na které je pár květináčů. Valnou část místnosti pak zabírá dvojlůžko. Na jeho okraji sedí jediná cizinka, která nastupuje v dresu házenkářek Veselí nad Moravou. Jmenuje se Angelina Viniatynská a garsonka v nevzhledném paneláku je pro ni už dva a půl roku druhým domovem.

Ze zkoušky byla pořádně nervózní

Jak se vůbec dostane mladá házenkářka z třistatisícového města Cherson na jižní Ukrajině kousek od Černého moře do daleko menšího Veselí nad Moravou? Angelina v tom žádnou vědu nehledá.

„Před lety hrávala ve Veselí moje spoluhráčka, která se vrátila domů. Já jsem to chtěla v zahraničí také vyzkoušet, a tak kamarádka zavolala na klub a zeptala se, jestli nehledají házenkářku. Nakonec jsme se domluvili na třídenní zkoušce. Přijeli jsme spolu s mým manažerem a ještě jednou hráčkou,“ vzpomíná Viniatynská na svoji první cestu na moravské Slovácko.

Ukrajinské házenkářky si trenér vyzkoušel v modelovém zápase. Angelina byla ze zkoušky nervózní, ale nakonec se s vedením klubu domluvila na smlouvě a také na finančních podmínkách.

„Nebylo to pro mě jednoduché, měla jsem strach. Trenér mě povzbuzoval a říkal, abych nebyla nervózní a předvedla to, co umím. Myslím, že jsem to zvládla, i když jsem cítila, že sto procent ze svého umění jsem jim určitě neukázala. Náš manažer chtěl, abychom tady zůstaly obě dvě, ale asi za nás chtěl moc peněz, tak jsem smlouvu dostala jenom já,“ popisuje Ukrajinka svoje první kontakty s klubem.

Start zkomplikovalo pracovní povolení

Angelina měla smlouvu a těšila se, jak ve svém novém působišti začne sázet branky. Na svůj debut ve veselském dresu si ale musela pořádně počkat. Všechno totiž zkomplikovalo vyřizování pracovního povolení, které trvalo bezmála půl roku. Nakonec přiletěla až v září roku 2007, kdy už byla házenkářská sezona v plném proudu.

Přílet z ukrajinského Chersonu se také neobešel bez komplikací. „To byla hrůza,“ říká s odstupem času a dnes už s úsměvem líčí svoji krkolomnou cestu z Prahy do Veselí nad Moravou. „Přiletěla jsem na letiště a česky neuměla jediné slovo. Musela jsem se dostat do centra Prahy a odtud autobusem do Brna, kde mě už čekal zástupce klubu pan Procházka. S pomocí rukou a ukrajinsko-českého slovníčku se mně to nakonec podařilo.“

V té době hrály za Veselí další dvě Ukrajinky, a jazyková bariéra tak byla částečně odbouraná. Krajanky jí ze začátku pomáhaly s komunikací, a Angelina se tak v cizí zemi necítila osamocená.

Ukrajinský přítel je jí velkou oporou

Na palubovce to ovšem zdaleka nebylo podle představ dnes čtyřiadvacetileté házenkářky. „Pracovní povolení se vyřizovalo skoro půl roku a já jsem vynechala celou letní přípravu včetně soustředění. Nedařilo se mi, nebyla jsem sehraná s mužstvem,“ komentuje svoje začátky.

A bylo ještě hůř. Její krajanky z klubu odešly a ona zůstala ve Veselí sama. Trvalo jí téměř rok, než se začala prosazovat. Po malých kručcích se také zlepšovala v češtině a postupně se vše začalo obracet k lepšímu. Zhruba před rokem navíc dostal její ukrajinský přítel práci ve firmě majitelky klubu, což byla pro Angelinu obrovská psychická vzpruha. Měla se o koho opřít, mohla konečně pořádně komunikovat v rodném jazyce a v neposlední řadě si měla komu postěžovat.

Na začátku letošního roku ale znovu vypadla se sestavy. „Teď už je to zase dobré – cítím se ve výborné formě a myslím, že jsem pro mužstvo přínosem,“ říká mladá žena, která se může pyšnit titulem mistra České republiky, který v dresu Veselí získala v minulé sezoně. Letos se Panenky, jak se týmu přezdívá, zastavily těsně před zlatou bránou, kterou jim ve finále před nosem zabouchly házenkářky pražské Slavie.

Házenkářkouse stala v Kyjevě

Kariéru Angeliny ve Veselí sleduje celá rodina, která žije v asi 1500 kilometrů vzdáleném Chersonu. Kromě reprezentantky Veselí ale má rodina Viniatynská ke sportu hodně daleko. „Mám ještě dvě starší sestry, ale žádná z nich nesportuje. Jsem taková černá ovce rodiny. Maminka pracuje jako uklízečka ve škole a otec dělá šoféra - jezdí taxíkem,“ přibližuje svoje nejbližší ukrajinská házenkářka, která začala se svým sportem v hlavním městě Ukrajiny Kyjevě.
„Jezdila jsem tam k babičce na prázdniny a chodila tam tři roky na základní školu. Přišel k nám do školy trenér a dělal nábor do házené. Řekla jsem si, že bych to mohla zkusit, a ono to šlo. A dokonce mě házená začala bavit. Hráli jsme soutěž a jezdili po městech v okolí Kyjeva. Když jsem se vrátila domů do Chersonu, tak jsem začala hrát za dorostenky a následně jsem přešla do žen. Hrály jsme první ligu a jezdily po celé Ukrajině, to už jsem měla profesionální smlouvu,“ přibližuje svoje začátky kariéry Angelina Viniatynská.

Chybí jí častější kontakt s domovem

Ukrajinská házenkářka je v Česku nadmíru spokojená, chybí jí tady jediné – častější kontakt s rodinou. Obyčejně jezdí domů dvakrát za rok. Po skončení sezony a na Vánoce. Letos ovšem strávila vánoční svátky poprvé v Česku.
„Byla krátká herní přestávka, cesta domů nám trvá přes čtyřicet hodin, a tak jsme s přítelem oslavili Vánoce tady,“ říká trošku smutně.
Domov si ale prý vždycky připomene, když Veselí hraje proti slovenským Michalovcům. „Ty jsou jenom kousíček od ukrajinských hranic. Vždycky holkám z mužstva říkám, že tady na východě Slovenska už cítím vůni Ukrajiny,“ uzavírá svoje vyprávění Viniatynská, která má smlouvu ve Veselí do konce května příštího roku.

Osmička otázek pro Angelinu Viniatynskou

Co jste věděla o Česku před příjezdem?
Téměř nic, jenom to, že hlavní město je Praha.
Jsou Češi podle vás pohostinný?
Jsou tu příjemní lidé, nemám žádný problém. Možná trochu po sportovní stránce, že jsem nehrávala tak, jak bych chtěla.
Co vás v Česku nejvíce zarazilo?
Nevím, možná ze začátku jazyková bariéra.
Jaká je vaše nejoblíbenější česká písnička?
Tak to už vůbec nevím, já totiž poslouchám úplně všechno. Holky nejvíc pouštějí v šatně před zápasem Michala Davida, ten se mně líbí.
Na čem si nejvíc pochutnáte z české kuchyně?
Z českých jídel mám ráda bramborák.
Oblíbený televizní pořad?
Mám satelit nasměrovaný na východní programy, takže se dívám hlavně na ukrajinské pořady.
Nejoblíbenější české slovo?
Jedno z prvních, které jsem uměla, bylo „určitě“, tak je nejoblíbenější.
Nejoblíbenější místo v okolí Veselí nad Moravou?
Hodně se nám s přítelem líbí v aquaparku Delfín v Uherském Brodě, tam jezdíme poměrně často. Ráda chodím běhat i do veselského parku.

Stanislav Dufka