K úspěchu mu gratuloval například olympijský vítěz Roman Šebrle. Teď ale trénovat nemůže. Alespoň ne tak, jak byl zvyklý. Všechna sportoviště totiž uzavřela epidemie koronaviru.

Trenér atletů Slovácké Slavie Uherské Hradiště Ivan Ressler ale věří, že se nemoc brzy podaří potlačit a sportovci se opět vrátí zpátky na stadiony.

Byl jste zvyklý být takřka denně na atletickém stadionu, jak prožíváte toto období?
Zpočátku mi to nevadilo, říkal jsem si, že si aspoň trošku odpočinu (směje se), protože na stadionu trávím hodně času. Kromě čtvrtku a neděle jsme tam každý den asi tři hodiny. Po týdnu jsem ale zjistil, že je to bez atletiky dost těžké a že mi to hodně chybí. Už bych se zase rád věnoval svým svěřencům.

Vy trénujete běžecké disciplíny a příroda naštěstí zavřená není. Jakým způsobem se teď vaši svěřenci připravují?
Vzhledem k tomu, že jsou uzavřená sportoviště, musíme využívat možnosti, jaké jsou k dispozici. Protože jsou moji svěřenci z různých koutů regionu, tak se připravují každý sám ve svém bydlišti. Dostali individuální plány, podle kterých by se měli řídit. Zrovna máme hlavní období přípravy na letní sezonu, takže je potřeba naběhat velké objemy. Každý chodí běhat podle možností do svého okolí, doma pak mají kruhový trénink plus posilování.  

Jak se na skladbě tréninků domlouváte?
Přiznám se, že jsem vůbec nepředpokládal, že by to mohlo trvat tak dlouho, takže jsem jim napsal čtyři tréninkové jednotky – na sílu, rychlost, všeobecnou vytrvalost a speciální vytrvalost. Podle nich můžou jet a můžou si je také podle potřeby upravovat. 

Profesionální sportovci mají k dispozici nejrůznější sporttestery, takže trenéři mají přehled o tom, jak kdo trénoval. Máte také tuto možnost?
My takové možnosti nemáme, takže tomu trošku necháváme volný průběh. Děcka ale mají moji plnou důvěru. Oni jsou zvyklí pracovat, na tréniních si spíš přidávají, než by si ubírali, takže věřím, že nikdo z nich tuto nezvyklou situaci nezneužívá a všichni makají naplno. 

Opravdu je vůbec nekontrolujete?
Zpětnou vazbu mám v tom, že si občas napíšeme. Také si mají vést tréninkové deníky, tak jim to pak zkontroluji. I když to asi ani nebude potřeba, protože to, jak kdo pracoval, bezpečně poznám, až je uvidím (směje se). Jak už jsem ale říkal, nemám obavy, že by to někdo z nich flákal, protože je to opravdu baví.

Dá se v těchto podmínkách připravit alespoň podobně, jak by tomu bylo na stadionu s využitím všech možností?
Za předpokladu, že to nebude trvat déle než měsíc, tak se to dá dohnat. Pokud by to ale bylo delší, byl by to problém. Nejde totiž jenom běhat po lese. Je důležité běhat i na kvalitním povrchu na tartanu v tretrách. K optimální přípravě je potřeba také kvalitní posilovna – všechno nemůžete odcvičit a natrénovat jen v domácích podmínkách. A také trénink v kolektivu a vzájemná konkurence vás ženou dopředu. Na druhou stranu, sezona začne později, takže ten skluz snad doženeme. Spousta soutěží se zrušila, nějaké přespolní běhy, Pohár rozhlasu, jehož finále mělo být právě u nás v Uherském Hradišti, štafetový pohár nebude a tak dále. Uvidíme, kdy se začne. Asi budeme rádi, když nějak odjedeme ligu a mistrovství republiky. Normálně začínáme na začátku května, teď se asi začne s měsíčním zpožděním. Byl bych strašně rád, kdybychom u nás na konci května mohli uspořádat Memoriál Květoslava Tichavského. 

Na druhou stranu ale ještě můžete být rádi, že děláte atletiku. V jiných sportech takové štěstí nemají, nemůžou trénovat prakticky vůbec …
Určitě. Když slyším, že například plavci se mají připravovat na sezonu a nemají kde plavat, tak je to špstné. Nebo třeba hokejisté, ti mají utrum úplně. Můžou se jenom udržovat v kondici, ale trénink jako takový pro ně neexistuje. My sice musíme improvizovat, ale buďme rádi i za to.

 Jaký je vůbec váš názor na úplné uzavření i venkovních sportovišť?
Když se udělalo to první opatření a mohlo se trénovat do třiceti lidí, tak to pro nás bylo dobré. Střídali jsme se a dalo se to zvládat. Teď je to špatné. Snad se ale po prvním dubnu opatření začnou nějakým způsobem zmírňovat. Chápu, že se nedá na sportoviště ve velkém pustit veřejnost, ale pro ty sportovce, kteří jsou registrovaní, by to mělo být umožněné. Samozřejmě bychom dodržovali stanovené podmínky, trénovali bychom třeba po malých skupinkách.

Jaké vrcholy sezony máte před sebou? Je pravděpodobné, že budou zrušené, nebo je šance, že by se mohly uskutečnit?
Dorost měl mít mistrovství Evropy v Itálii, které, předpokládám, na sto procent nebude. Je to na začátku července, což je dost blízko. Podobně, si myslím, dopadne i mistrovství světa juniorů v keňském Nairobi. Je to velká škoda, měli jsme určitě šanci splnit některé limity a šampionátů se zúčastnit. Pro některé to navíc měl být vrchol jejich dosavadní kariéry, za rok už do této kategorie spadat nebudou. Z mojí tréninkové skupiny se to v dorostu týká třeba Karolíny Mitanové a Tomáše Habarty, v juniorech Tomáše Zajíce. Pak jsou u nás ve Slovácké Slavii i další, kteří měli velkou šanci se na šampionáty kvalifikovat. Třeba Jakub Kunt a Jana Polášková, kteří jsou úspěšní v trojskoku a dálce.