S některými reprezentanty, kteří z Jižní Ameriky odjížděli s bronzovými medailemi na krku, se jako hráč nebo trenér setkal i dnešní šéftrenér Tenisové akademie Slovácko Jan Svoboda.

Český tenis zažívá skvělé roky, poslední příklad jsme mohli vidět na olympijských hrách v Riu, odkud přivezli naši reprezentanti několik cenných kovů. Jak jste se k tenisu dostal vy?
Přivedl mě k němu otec, který paradoxně tenis nikdy nehrál a ani nehraje. Nejvíce jsem toho však následně nahrál o zeď kotelny před domem.

Podařilo se vám dosáhnout velmi dobrých hráčských úspěchů, kterého si vážíte nejvíc?
Nejcennější je asi finále na mistrovství Evropy družstev z Itálie. Podařilo se mi vyhrát i několik turnajů v Rakousku, Německu a Chorvatsku. V domácím prostředí jsou to pak vítězství na republikových mistrovstvích.

Po studiu vaše kroky směřovaly k trenérské kariéře. Po zahraničním angažmá jste se vrátil zpět do líhně největších talentů, do Prostějova. Měl jste možnost poznat některé současné reprezentanty – a třeba i olympijské medailisty?
Jirka Veselý a Adam Pavlásek byli ve skupině, se kterou jsem po příchodu do Prostějova dočasně spolupracoval. Intenzivnější pak byla spolupráce s Petrou Kvitovou, se kterou jsem coby trenér absolvoval její první turnaje na profesionálním okruhu a vyhrála tehdy i svůj první WTA turnaj v maďarském Szegedu.

Jak na Vás Petra Kvitová působila? Z médií se zdá, že to je sympatická a skromná holka.
Není to jen zdání, je to tak. Největší podíl na tom mají určitě rodiče. Možná i proto bývá před zápasy poměrně nervózní. Na druhou stranu při důležitých stavech, takzvaných bigpointech (rozhodujících míčích – pozn. red.), jí odvaha rozhodně nechybí.

Jak se s nervozitou vyrovnávala?
Kromě standardní předzápasové přípravy jsme si při čekání na zápasy krátili čas fotbálkem a pouštěli jsme si Richarda Müllera.

Radek Štěpánek je vaším vrstevníkem a dokonce jste spolu i hráli, ne? Jak to dopadlo?
S Radkem jsem hrál dokonce v Uherském Hradišti. Bylo to na mistrovství České republiky družstev v dorostu a prohrál jsem dvakrát 5:7. Následná čtyřhra pak dopadla v náš prospěch. Nutno ale dodat, že to bylo již za rozhodnutého stavu.

Čím se liší špičkoví tenisté od svých vrstevníků?
Asi to bude znít jako klišé, ale většinou to jsou úplně normální lidi. Kromě určité úrovně pohybových předpokladů mají ale především enormní cílevědomost a obrovskou motivaci uspět.

Z Prostějova jste v roce 2008 odešel a usadil jste se na Slovácku. Proč právě tady?
Během studia jsem hrál drohou ligu za TK Uherské Hradiště a zalíbilo se mně tady (úsměv). Můj odchod z Prostějova byl ale motivován především vlastní představou o práci s mládeží, kterou se snažíme realizovat v Tenisové akademii Slovácko.

V čem spočívá?
Sport vnímám jako prostředek k výchově. Měl by proto sloužit především k rozvoji člověka samotného a je tedy nadřazen výsledkům. Rozvoj jedince je v „našem" pojetí postaven na třech základních pilířích: vzdělání a výchova, dále pak pohyb a sport a v neposlední řadě kultura. Výkonnostní tenis zaměřený na výkon má ale v Tenisové akademii Slovácko své pevné místo a určitě je i pro mě osobně velice lákavý a důležitý, nicméně vždy by měl navazovat na celkový rozvoj mladého člověka.

Daří se vám vaše představy realizovat?
Především bylo potřeba reagovat na specifika dnešní doby, jako je digitalizace a komplikovaná logistika, což obnášelo vytvořit podmínky a postupně budovat systém k naplnění této představy. To je samozřejmě běh na hrozně dlouhou trať. V rámci možností jsme odpovídající zázemí vybudovali ve Sport parku Rybníček ve Starém Městě a dovolím si tvrdit, že koncepci, kterou jsme si předsevzali, se nám daří postupně naplňovat.

Kdy tedy vyroste na Slovácku tenisový olympionik?
Brzo (smích). Nevím, jestli to bude přímo olympionik, a ani si netroufnu odhadovat, kdy by to mohlo být. Každopádně věřím, že pokud vybudujeme silný klub se širokým spektrem výkonnostních hráčů, tak to bude dobrý základ pro nalezení „slováckého olympionika" (úsměv).

Často se setkáváme s tvrzením, že tenis je sport bohatých. Je to skutečně tak finančně náročné?
To je poměrně komplikovaná otázka. Náklady na vrcholový tenis jsou určitě nemalé. Proto jsme v rámci klubu Tenis Slovácko vytvořili nadaci, která přípravu mladých tenistů podporuje. Každopádně kdo má opravdovou motivaci uspět, cestu si najít umí (úsměv). V tomto ohledu není lepšího přikladu než Petra Kvitová.

Úspěch je dnes alfou a omegou prakticky všeho a ve sportu je to ještě patrnější. Co považujete za úspěch ve vaší práci?
Za úspěch považuji, pokud si jakékoliv dítě najde uplatnění v naší výchovně-pohybové platformě, která kromě výuky tenisu zahrnuje takzvané Pohybovky GéTéVé. Koncepce GéTéVé se zaměřují na rozvoj hrubé motoriky a pohybových dovedností.

Co je tedy podle vás u sportu dětí nejdůležitější?
Je to právě vytvoření si emocionální vazby k dané činnosti. Zpočátku to může být i pouze pozitivní vztah k místu nebo kamarádům – spoluhráčům. Přijďte si to s dětmi klidně zkusit. Nábory do tenisové akademie a kurzů pohybové přípravky GéTéVé proběhnou v první polovině září.

Jan Svoboda

Narozen ve Vsetíně v roce 1979, vyrůstal v Hodoníně.

V dětství se věnoval gymnastice, následně tenisu a doplňkově hokeji a plavání.

Ve 12 letech přestoupil do tenisového klubu v Prostějově, kde v juniorské reprezentaci získal mimo jiné 2. místo na mistrovství Evropy družstev.

Od 15 let hrál v Uherském Hradišti 2. ligu dospělých.

Studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a stal se diplomovaným trenérem 1. třídy.

Jednu sezónu trénoval v Německu, poté v Národním tréninkovém centru v Prostějově.

Během své hráčské i trenérské kariéry se setkal s dnešní českou tenisovou špičkou (Novák, Tabara, Štěpánek, Kvitová, Veselý, Pavlásek aj.). Petru Kvitovou a další reprezentanty doprovázel na zahraniční turnaje.

V roce 2008 spoluzaložil Tenisový klub Staré Město. V roce 2016 spojením s tenisovým klubem Uherské Hradiště vznikl největší tenisový klub ve Zlínském kraji Tenis Slovácko. Výchově mladých hráčů se věnuje v Tenisové akademii Slovácko jako šéftrenér.

Petra Kučerová