„Stále budeme mít různé děti - mezi nimi budou i děti s větší nadváhou a nemocné. Současná situace však neprospívá většímu počtu dětí, které budou mít s váhou mnohem větší problémy, protože jim chybí nejběžnější pohyb - do školy, ze školy, po chodbách školy a podobně,“ upozorňuje „tělocvikář“ Martin Hála, také trenér své manželky, ale i kondiční kouč zlínských atletů a superligových florbalistů Otrokovic.

„I když se rodiče snaží nahradit dětem sportovní kroužky nebo hodiny tělocviku, celodenní pobíhání odněkud někam chybí nejvíce. Více než fyzicky děti budou trpět po psychické stránce, bez kamarádů, bez přiměřeného soupeření, bez cílů,“ dodává Martin Hála v rozhovoru pro Deník.

Je v současné době ohrožen růst talentů?
Pokud jsou talentované děti dobře vedené svým trenérem a rodiči, o svůj růst nepřijdou. Můžeme ale přijít o talenty, které ještě nebyly odhaleny, které nejsou alespoň minimálně pod dohledem trenéra. Takto můžeme přijít o celou nastupující generaci talentů, která nebude mít základní sportovní návyky. O talenty, které nezačnou se sportem v tom nejlepší věku a nebudou rozvíjet v optimálním věku své pohybové schopnosti, dovednosti a návyky.

Jakub Sedláček by ve Villachu, kde platí trochu odlišné restrikce, měl v brankovišti dostat hodně příležitostí.
Tabulky jsou nesmyslné, hřímá Sedláček. Proč ve Zlíně nepodepsal delší smlouvu?

Jak se nyní dá trénovat?
Těžko. Jednotvárně. Nejsou velké možnosti pro trénink, můžeme běhat v přírodě, pomalu, rychle, do kopce, po rovině… Můžeme cvičit doma nebo venku. Víc možností není, bohužel chybí i regenerace. Jako kompenzační aktivitu jsme vždy využívali plavání. Dokonce i náš syn už ví, že plavat musí, i když to není jeho oblíbená aktivita, aby trochu kompenzoval fotbalové zatížení.

Jak jsou motivováni žáci, sportovci ve vaší škole a klubech?
Motivace je těžká, nejvíce děti vnímají porovnávání v kolektivu, i když jen na dálku. Když musí například uběhnout pět kilometrů a pak svůj výsledek mezi sebou sdílí, i když jen na sociálních sítích, mnohem více se snaží. Je to v podstatě jediná forma soutěžení, která jim nyní zůstává.

Je současný stav velkou komplikací?
Pro sport obrovskou, ale i pro ostatní amatérské sportovce i nesportovce. Možnosti k aktivnímu pohybu jsou minimální, nikdo netuší, kdy se vrátíme alespoň trochu k normálnímu stavu. Na jaře a v létě pohánělo všechny příznivé počasí, teď v zimě jsou možnosti více omezené. Nemůžeme se divit, že všichni chtějí najednou sáňkovat.

Jak bojujete se současným stavem a zavřenými sportovišti?
Dělám, co se dá. My jsme dospělí a nějak se s tím popereme. Mě s manželkou chybí hlavně zavřený bazén a regenerace. Horší je to pro syna, který je dopoledne zavřený doma sám u počítače. Snaží se co nejvíce pochytit z on-line výuky a udělat samostatné úkoly. Každý den se snažíme, aby měl nějakou pohybovou aktivitu, ale i tak je to málo a část odpoledne sedí u hraní her. Vidíme na něm, jak moc mu chybí kontakt s kamarády, protože je vlastně skoro pořád jen s námi, a to se projevuje také na jeho psychice. Prostě ho to nebaví. Nejhorší je, že mu nemůžeme slíbit, že to brzy skončí.

Lukáš Čeketa také proti Brnu prokazoval vysoké kvality na servisu. V závěru druhého setu se však musel vypořádat s ošemetnou situací.
Byl jsem převlečený čtyři hodiny dopředu, usmívá se Čeketa po derby

Je potřeba nyní větší vůle a přesvědčování k tréninku?
Vůle a motivace je teď potřeba více, než kdy dřív. Vidina soutěží je v nedohlednu, takže touha vyhrávat teď vůbec nestačí, to je příliš vzdálený cíl. Sport musíme brát jako prostředek k udržení dobrého zdraví, fyzické ale hlavně psychické pohody. Co je ale důležité - covid necovid - za chvíli skončí zima, přijde jaro a pak tu bude plavková sezóna, a to je také důvod, proč vydávat denně spoustu kalorií!

Jak dlouho bude trvat přestávku v tréninkovém procesu nahradit?
Nahrazení výpadku bude individuální. Všichni, kteří v současnosti nezahálejí a opravdu se snaží dělat maximum a snad ještě i víc, budou nakonec mnohem odolnější a lepší, až se situace vrátí k “normálu”. Ne nadarmo se říká: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Nemůžeme se poddat, musíme se snažit hledat možnosti, i když je to těžké. Dospělí se rozhodnou sami, za ty malé to musejí udělat jejich rodiče a musí je vést ještě lépe než dřív!