V letošní elitní české soutěži v základní části vybojovala 15 vítězných dvouher. V současném období ovšem stolní tenistka ze Starého Města u Uherského Hradiště na sport moc nemyslí. Zajímá ji hlavně zdraví svých blízkých.

Jak vnímáte momentální situaci kolem koronaviru?

S velkým respektem. Znepokojuje mě, že se zatím nenašel účinný lék. Proto nikdo netuší, co virus ještě může způsobit. Obávám se, že to ještě bude běh na dlouhou trať.  Pevně však věřím, že každý den bude líp.

Jaký má nepříjemný virus vliv na Váš současný pracovní a sportovní život?

Můj pracovní život je pouze ten sportovní. Proto mám od pátku 13. března volno. Sezona v ženské extralize mi skončila v sobotu 7. března, kdy jsme odehrály poslední utkání derby proti celku CDU Sport – ST Ostrava. Pozastavenou mám také práci trenérky.

Jak jste přijala opatření vlády o uzavření všech sportovišť v Česku?

 V první polovině března jsem situaci sledovala a tušila jsem, že to přijde. Bylo to správné rozhodnutí. I kvůli tomu, že k nám do stolního tenisu chodilo hodně dětí.

Co v současné době děláte?

Teď jsem hlavně máma dvou dětí. Desetiletý syn Tomáš chodí do čtvrté třídy základní školy. S ním dopoledne děláme spoustu úkolů. Dcera Emma má 4 roky. Ta je velký živel. Proto ji musím pořád zaměstnávat. Dopoledne ještě vařím a odpoledne trávím čas na zahradě s dětmi. Sadíme kytičky. Jenom škoda, že mi polovina truhlíků zmrzla. Společně si také hrajeme a trochu cvičíme. Na dokončení naší zahrady samozřejmě pracujeme společně také s manželem Tomášem. Ještě  mě těší, že jsem dceři konečně po dvou letech natřela zahradní domek.

Proč jste se rozhodla přestoupit do KST Ostrava?

V Hluku se po minulé sezoně z finančních důvodů a kvůli nedostatku kvalitních hráček už nemohla hrát extraliga žen. Měla jsem nabídky z Česka i ze zahraničí. S Ostravou jsem ale byla předběžně domluvená už delší dobu, když Hluk nebude pokračovat v elitní české soutěži, že přestoupím na sever Moravy.

S jakým cílem jste šla do stolně tenisové sezony 2019 – 2020?

 Byl to pro mě velký zlom. Vůbec jsem už neplánovala, že v mém věku ještě budu někam přestupovat. Navíc nemám moc ráda změny. Možná i proto byl začátek sezony hodně náročný. Chvíli mi trvalo, než jsem se adaptovala v novém týmu.

Jak se sezona v Ostravě vyvíjela?

Věděla jsem, že jako nováčci elitní české soutěže budeme bojovat o záchranu. Na to jsem zvyklá z Hluku. Navíc se úroveň extraligy každým rokem zvyšuje. Začátek se nám nepovedl. Hned ve 2. kole jsme prohrály jeden z klíčových zápasů na půdě béčka Hodonína. Po tomto souboji jsme byly hodně zklamané. S přibývajícími zápasy jsme se však zlepšovaly a v odvetě na domácích stolech už jsme hodonínskou rezervu porazily.

Jak se Vám na severu Moravy dařilo?

Sezonu hodnotím pozitivně. I když na jejím začátku jsem měla obavy, že už to nebudu zvládat. Také dojíždění bylo náročné. Těžký byl i los extraligy. V úvodních šesti týdnech jsme musely odehrát osm zápasů. Ale zvykla jsem si. A přibývajícími koly jsme vybojovaly i několik cenných výher. Kromě záložního družstva Hodonína jsme ještě dvakrát zdolaly Řeznovice. Povzbudivá byla i remíza s Hradcem Králové. V tabulce jsme nakonec obsadily osmou příčku.

Pojďme k individuálním statistikám. Které výhry Vás nejvíc potěšily?

Těší mě pětisetový skalp české juniorské reprezentantky havířovské Gabriely Štěpánové. Gábina má sendvič na bekhendu a já nejsem hráčka, která má ráda materiální soupeřky. Potěšila mě i třísetová výhra nad národní reprezentantkou do 21 let Annou Matějovskou z Moravského Krumlova. Hodně se mi vydařil odvetný zápas s béčkem Hodonína. V něm jsem zdolala všechny soupeřky v hodonínských barvách. Slovenskou reprezentantku Nikoletu Puchovanovou a také Anežku Ilčíkovou a Veroniku Kmětovou.  Ráda vzpomínám i na odvetu s Řeznovicemi, V ní jsem udolala v pěti sadách ruskou reprezentantku Olgu Shishmarevu a další naši kvalitní juniorskou reprezentantku Niamh Štricovou.

Jak hodnotíte svoje působení v ostravském družstvu?

 Splnilo moje očekávání. Spokojené bylo i vedení klubu. V důležitých zápasech jsem vybojovala potřebné body.

Zavzpomínejte ještě na svoji bohatou zahraniční kariéru, kdy jste ještě hrávala pod dívčím jménem Monika Jančová?

Jakmile jsem nabyla plnoletosti, tak jsem v 18 letech odešla na zahraniční angažmá. Hrála jsem v Rakousku 1. bundesligu v klubu Wiener Neudorf. V hodnocení celé soutěže jsem na konci sezony byla desátou nejúspěšnější hráčkou. Díky těmto výsledkům jsem záhy dostala velmi výhodnou nabídku hájit barvy v Německu družstva z 3. bundesligy TTC Zaulenroda. V tomto období jsem měla možnost hrát i ve Španělsku. Ovšem tam bych se musela na celý rok přestěhovat a to mi nevyhovovalo. Proto jsem zůstala v Německu a sbírala další zkušenosti. Hlavně, když jsem nastupovala proti spoustě soupeřek čínské národnosti. Také v Německu se mi dařilo výsledkově i herně. V polovině sezony jsem se však vrátila zpět do rakouského týmu Wiener Neudorf. Tam jsem byla kvůli přístupu funkcionářů i kvůli krátkému dojíždění z Dolního Němčí nejvíc spokojená. A po porodu syna v roce 2009 už jsem se vrátila do Hluku.       

Jakým způsobem se udržujete v kondici?

 Každý den cvičím. Využívám švihadlo, nebo cvičím pomocí žebříku a překážek. Dělám si opičí dráhu. Ne, že bych musela. Ale sport je mým celoživotním krédem. Patří ke mně a k tomu vedu i naše děti. Doma máme také stůl na stolní tenis a se synem už si docela dobře zahraju. A dcera už také začíná hrát.

Jakým způsobem jste s ostatními spoluhráčkami v kontaktu?

Občas si napíšeme email. Nejvíc v kontaktu jsem se Slovenkou Emou Labošovou. Ale někdy je to těžké. Spoluhráčky mají 13 až 18 let a já jsem pro ně už docela stará. Některým bych dokonce už mohla dělat mámu. Ale vycházíme spolu skvěle. Ony se momentálně hodně učí do školy.

Jak se ony udržují v kondici?

To nevím. Ale cvičí podobně jako já.  Labošová i Vašendová určitě pracují na fyzičce. Obě také mají individuální plány od svých trenérů.

Při čem se momentálně nejvíc odreagujete a čím si udržujete dobrou náladu?

Při už zmiňovaném zahradničení. Práce na zahradě je pořád dost a v rodinném domě také. A dobrou náladu si neudržuji. Já jsem pořád pozitivně naladěný člověk.

Na co se momentálně nejvíc těšíte?

Až mi ředitel sportovní haly v Hluku Karel Bojko zavolá, že se zase otevírá hala a já můžu přijít na trénink. Práce kolem stolního tenisu mi moc chybí. Závislá jsem i na mých pingpongových dětech. Už se těším, až s nimi zase budu v každodenním kontaktu. Zatím jim posílám jenom videa a plány, jak se mají doma připravovat.

Kam plánujete letos dovolenou?

V polovině května na 14 dnů k moři. Letos to ale bude u nás doma na zahradě. V létě snad nějaký pořádný výlet v Česku. A v srpnu už mi začne nová sezona.

Co ještě plánujete na léto?

V červenci by se měl uskutečnit tradiční každoroční letní kemp pro děti z Hluku. Občas také stolně tenisový tréninky. Budu se však řídit podle okolností, počasí a nálady. Jak se ochladí tak budu hlavně trénovat.

S jakou představou půjdete s Ostravou do stolně tenisové sezony 2020 – 2021?

Náš tým bude mít novou posilu. Desátou hráčku českého žebříčku Tamaru Tomanovou, která k nám přijde z Hradce Králové. Proto věřím, že s ní můžeme hrát i o účast v šestičlenném play off. Snad do šestého místa skončíme.