A i když mu na plážovém písku chvíli trvalo, než se aklimatizoval, nakonec na nově vzniklém turnaji získal stříbro, když ve finále až v tie-breaku podlehl dvojici Barbora Krajčíková - Martin Zahumenský. „Beachové mixy jsem hrál vůbec poprvé, ale nakonec jsme to spolu zvládli dobře,“ pochvaloval si po premiéře čtyřiadvacetiletý extraligový volejbalista, který na Slováckém létě hájil barvy týmu Nebojím se.

Jak jste si turnaj na Slováckém létu užil?

Určitě dost. Byla tam skvělá atmosféra, výborní fanoušci, hráči, pořadatelé, zkrátka všichni. Na tomto turnaji jsem startoval vůbec poprvé a osobně doufám, že ne naposled. Úroveň se s každým zápasem zvedala. Myslím, že i pro fanoušky to muselo stejně jako pro hráče být atraktivní.

S Magdalénou Jehlářovou obrážíte turnaje pravidelně?

Ne, to vůbec. S Magdou jsme hráli beach poprvé a já osobně doufám, že ne naposled. Já jsem vůbec poprvé hrál beachové mixy, takže mi chvíli trvalo, než jsem se aklimatizoval, protože doposud jsem vždycky hrál čistě jenom chlapský beachvolejbal, ale myslím, že jsme to nakonec spolu zvládli dobře.

Jak jste se dali dohromady?

No my už se spolu nějakou chvíli známe. Letos jsme spolu byli na pár antukových turnajích. A na jednom z nich jsme se nějak bavili, jestli to náhodou nepůjdeme zkusit i na beach. No a tak nějak to vzniklo. Magda momentálně studuje a hraje v Americe za Washington State University.

Máte spolu třeba čas i v písku trénovat?

Abych řekl pravdu, času na tréninky moc není. Dokonce jsme spolu neměli jeden, takže jsme se sehrávali za pochodu a myslím, že nám to šlo celkem rychle a dobře. O to hezčí byl potom ten úspěch.

Na Slováckém létě jste prohráli až ve finále. Co chybělo k tomu, abyste celý turnaj vyhráli?

Úplně první zápas jsme remizovali 1:1, to jsme asi ještě nebyli pořádně sehraní, nevěděli jsme co máme čekat od toho druhého, ale postupně  každým dalším zápasem jsme se zlepšovali. A jediný zápas, který jsme prohráli, byl právě až v tom vyhecovaném finále. Ten zápas jsme prohráli v tie-breaku nejtěsnějším možným rozdílem 14:16. Bohužel jsme v tomto zápase udělali o ty dvě chyby více než náš soupeř. Byl to jak pro nás hráče, tak i pro fanoušky, hodně fyzicky náročný, dlouhý a hlavně zajímavý zápas, což je hlavní.

Je plážový volejbal o dost fyzicky náročnější než ten šestkový?

Jelikož na písku se hraje pouze ve dvou hráčích, tak si myslím, že největší rozdíl je v tom, že na písku musí hráč umět perfektně všechny činnosti. V šestkovém volejbale má každý na hřišti ještě dalších pět spoluhráčů, kteří mu mohou pomoci jeho případnou chybu napravit, ale v bechvolejbale takovou možnost, V něm se musí každý spoléhat sám na sebe a na druhého spoluhráče. Beachvolejbal je podle mě úplně jiný sport než klasický volejbal. Po fyzické stránce je možná trošku náročnější, ale myslím si, že jako letní průprava mezi sezonou to není vůbec špatné. Ba naopak, já osobně to rád kombinuji.

Budete hrát v létě ještě někde jinde, nebo už se budete soustředit na přípravu Fatry?

Jelikož už moc volného času na tyto turnaje není, tak si myslím, že pokud vůbec, tak maximálně absolvuji ještě jeden turnaj, než nám začne předsezonní příprava ve Fatře.

Co vás v létě v klubu čeká?

Před začátkem přípravy, která začíná 31. července, máme ještě volno. A tak se snažím toto období maximálně využít ke zlepšení mých hráčských nedostatků. Volný čas se snažím vyplnit jak už zmíněným beachvolejbalem, posilovnou anebo zkrátka jakoukoliv fyzickou aktivitou. Jelikož sezona letos začíná trochu dříve, tak tím pádem bude kratší i letošní předsezonní příprava, a tak ji očekávám o poznání intenzivnější.

Co říkáte na to, že klub musí šetřit a zatím se nedohodl s oporami Vašíčkem a Čechmánkem?

Samozřejmě, že by to byla velká ztráta. Jak Vašíček, tak i Čechmánek jsou naši nejzkušenější hráči, kteří nám mladším dokáží pomoct, poradit a někdy, když je potřeba, tak i zařvat. Oba dva jsou to skvělí hráči, a jak jsem již říkal, určitě by to byla pro nás velká ztráta, která by se složitě nahrazovala.