Kliknutím zvětšíteNásledně se amatérský fotbalový rozhodčí, který v současnosti řídí zápasy krajských soutěží Zlínska, zúčastnil expedice na Papui- -Nové Guinei, kde se svými parťáky zdolal Carstensz Pyramid, což je nejvyšší hora Austrálie a Oceánie.
Loni se čtyřiapadesátiletému rodákovi ze Všeminy podařily hned tři výstupy. V únoru zdolal jihoamerickou Aconcaguu, v červnu pak severoamerické Denali a o Vánocích si připsal další úspěch, když zdolal slavný Mount Vinson, nejvyšší horu Antarktidy.
„Cílem každé mojí expedice není jen výstup na vrchol, ale i bezpečný návrat všech účastníků domů. Hora pro mě není soupeř, ale výzva,“ tvrdí v rozhovoru pro Deník Josef Polaštík, který jde ve stopách slavnějších horolezců a postupně chce stanout na nejvyšších vrcholech všech sedmi kontinentů světa.
Máte za sebou výstup na Mount Vinson v Antarktidě. Sáhl jste si znovu na dno?
To snad ani ne. Na každou expedici se snažím fyzicky i psychicky připravit. Na internetu si dohledávám aktuální informace z daného místa, abych byl co nejvíce v obraze a věděl, co mě tam čeká a nemine. Především kvůli počasí a náročnosti výstupu.
Kolik vaše expedice tentokrát čítala členů? Kdo všechno s vámi byl?
Bylo nás sedm. Nejznámějším členem naší expedice byl Radek Jaroš, držitel Koruny Himálaje. Dále David Knill, Ivo Grabmüller, Ladislav Paleček, Martin Rozmánek, Martin Havlena a já.
Jak dlouho probíhala příprava? Co všechno obnášela?
Musím se přiznat, že na Mount Vinson jsem se nepřipravoval tolik jako na předchozí akce. Podzimní fotbalová sezona skončila v půlce listopadu a do Mikuláše jsem se jen udržoval v kondici. Většinou před expedicí několik měsíců denně běhám, několik dnů předem se balím, ale tentokrát jsem se v neděli vrátil z Itálie, kde jsem byl lyžovat, a ve středu jsem odlétal do Chile, odkud se pak pokračovalo na Antarktidu.
Hradil jste si všechno ze svých zdrojů, nebo máte i nějaké sponzory?
Všechny expedice jsem si zatím více méně hradil sám. Mount Everest je finančně nejnáročnější akce, proto jsem oslovil pár svých známých, kteří mi přislíbili finanční podporu. Tato částka však pokryje jen část nákladů, proto by mě potěšilo, kdybych touto cestou našel někoho, kdo by mi pomohl dokončit Korunu planety. Sponzor by se mi samozřejmě hodil, vítám jakoukoliv pomoc.
Proč jste se vydal do Antarktidy až na konci roku? Panují tam o Vánocích nejlepší podmínky?
Výstupová sezona na Antarktidě trvá od začátku prosince až do konce února. Termín přes vánoční svátky jsem volil proto, abych zameškal co nejméně pracovních dnů. A v tomto období je zde polární léto, slunce nezapadá, takže můžete postupovat i čtyřiadvacet hodin denně.
Jak dlouho výstup trval?
Za pěkného počasí se dá vystoupit na vrchol za čtyři dny. Nás ale zastihla sněhová bouře, která nám to o další tři dny protáhla. Celkem jsme na Antarktidě strávili třináct dnů.
Radek Jaroš popisoval, že mu vichřice vzala stan. Jaké na Antarktidě panovalo počasí?
Nestalo se to jenom Radkovi, těch poškozených stanů tam bylo víc. Většinou polámané kovové výztuhy stanu, vytrhaná kotvicí oka, ale jejich stan to odnesl nejvíce. Měli roztrženou venkovní plachtu a zvažovali sestup do Base campu. Nakonec se jim podařilo stan sešít a s vírou, že bude dobré počasí, se vydali k vrcholu. Počasí mě docela překvapilo, čekal jsem větší mrazy. Při slunečných dnech bylo docela příjemně, teplota kolem minus deseti stupňů. Ale při vichřici vítr dosahoval rychlosti přes 120 kilometrů za hodinu a teplota klesla na minus dvaačtyřicet stupňů. Vrcholový den foukalo kolem sedmdesáti kilometrů, ale mráz dosáhl k minus pětapadesáti stupňům.
Měl jste i nějakou krizi?
Neměl. Tentokrát jsem si výstup užíval a kochal se přírodní scenerií Antarktidy.
Jaký máte nejsilnější zážitek z cesty?
Mezi nejsilnější zážitky bezesporu patří přistání na ledovci obrovským ruským letadlem Iljušin 76. Letadlo je v přední části vybaveno kamerou, která na obrazovce zprostředkovává cestujícím zajímavé okamžiky, jako jsou start a přistání na ledovci.
Jak jste bivakovali?
Já se snažím na každou expedici vozit svůj vlastní stan. Výhodou je, že jsem ve stanu sám a mám svoje pohodlí. Oproti tomu nevýhodou je, že mám o tři kila těžší batoh.
Potkali jste tam i jiné expedice?
Ano. Byly tam i další dvě expedice. Šest horolezců z Indie a japonská expedice natáčela film o výstupu na Mount Vinson.
Přivezl jste si domů i nějaký suvenýr, nebo jenom krásné vzpomínky?
Z každé cesty si snažím přivézt nějaké předměty, které jsou pro dané místo charakteristické. Třeba z Papuy jsem si přivezl koteku, což je ochrana penisu domorodců. Teď jsem si přivezl kamínek z nejjižnější části světa a nějaké drobnosti z Chile.
Když srovnáte Mount Vinson s předchozími výstupy, kde to bylo nejhorší? Kam v obtížnosti řadíte poslední výstup?
Nejnáročnější výstup byl na severoamerické Denali. Časově trvá daleko déle, mezi jednotlivými tábory jsou mnohem větší vzdálenosti a závěrečný hřebínek pod vrcholem je technicky velmi náročný. Mám odsud nepříjemný zážitek. Kamarád z expedice se propadl do ledovcové trhliny do hloubky asi dvacet metrů. Záchranná akce trvala šestnáct hodin a byla úspěšná. Američtí záchranáři odvedli skvělou práci. Mount Vinson se v obtížnosti řadí hned za Denali, i když stokilometrový pochod džunglí na Papui není nic snadného.
Ke zkompletování Koruny světa vám schází jen zdolat Mount Everest. Nejvyšší horu na Zemi se chystáte pokořit kdy?
Do Himálaje bych chtěl odcestovat letos v dubnu a pokusit se společně se třemi kamarády vystoupat na nejvyšší vrchol světa. Neříkám pokořit, protože hora se pokořit nedá, jen vám možná milostivě dovolí se chvíli ohřát na jejím vrcholu.
Jak jste se k horolezectví vůbec dostal?
Jako žáka šestého ročníku základní školy mě udivil obrázek v učebnici. Bylo na něm africké Kilimandžáro se zasněženým vrcholkem a pasoucími se slony. Už tenkrát jsem se rozhodl, že se tam jednou podívám.
Výšky a zdolávání náročných překážek vás tedy lákaly už od mládí?
Ano. Odmalička mám rád hory a obdivoval jsem všechny známé horolezce.
Co na váš koníček a úspěchy spojené s výstupy říká rodina, kamarádi, známí, spolupracovníci?
Bez podpory rodiny se něco takového dělat nedá. Je to náročné na čas i na peníze. Expedicí vždycky žije celá rodina. Manželka mi chystá oblečení, mladší dcera výstroj. O průběhu akce informuji známé a kamarády, pro které po expedici uspořádám besedu včetně promítání fotek.
Rozhodčímu Polaštíkovi stačí pískat krajPatří k nejzkušenějším krajským fotbalovým rozhodčím. Vždyť Josef Polaštík loni v létě začal svoji šestadvacátou sezonu. Známý míškovický sudí řídí zápasy krajských soutěží, výš ho to nikdy netáhlo. „Nejsem nejmladší, už nemám vyšší ambice,“ říká čtyřiapadesátiletý arbitr. „Úplně postačí, když se ještě pár sezon udržím v kraji,“ přidává s úsměvem. Neurvalé chování některých hráčů ani kritika diváků mu radost ze hry ani přes pár incidentů nekazí. „Občas se objeví nějaký úlet, ale nic, co by nebylo i před těmi pětadvaceti lety,“ mává rukou. „Spíš někteří fanoušci se nechají unést děním na hřišti a pak nezvládají své emoce,“ doplňuje. Josef Polaštík fotbal miluje, od mládí patří mezi jeho nejoblíbenější sporty. „Dříve jsem aktivně hrával a když jsem kariéru fotbalisty ukončil, byla volba stát se rozhodčím tím nejvhodnějším řešením, jak být pořád v jádru dění,“ dodává.
Z expedic pořádá Polaštík besedyNepatří mezi nejznámější cestovatele či dobrodruhy, přesto si z výprav a cest přiváží domů spoustu zážitků, poznatků i fotografií, o které se rád podělí. Horolezec Josef Polaštík z expedic pořádá besedy pro své fanoušky, známé a kamarády. Pokud by někoho zajímaly další detaily ohledně expedic, může se ozvat na email josefpolastik@seznam.cz,“ říká Polaštík.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
