Začátek přitom rozhodně nebyl podle představ hradišťského závodníka. „Závody začaly velmi špatně, když mně rozhodčí neuznali první dva pokusy v dřepu. Zachránil jsem se až třetím pokusem, a zůstal tak v soutěži,“ popsal Pavel Valenta dramatické okamžiky, kdy byl jen kousek od vyřazení ze závodu. Výkon 165 kg, který byl o 35 kilo horší než jeho pokus z mistrovství republiky, mu přesto stačil na vítězství v této disciplíně.

Pak přišel na řadu benčpress, ve kterém je Valenta úřadujícím mistrem republiky v kategorii masters do 67,5 kg. Zde ovšem našel přemožitele, když zdvižených 120 kg stačilo na druhou příčku. V mrtvém tahu (185 kg) ovšem znovu triumfoval. Sumární výkon v trojboji měl u hradišťského borce hodnotu 470 kilogramů a o 22,6 kg tak porazil polského závodníka.

Přestože se Valenta mohl radovat z evropského zlata, nebyl úplně spokojený. „Příprava na Evropu bohužel neprobíhala podle mých představ. Na začátku května jsem si poškodil ramenní vazy a trénink horní části těla jsem musel vynechat. Na psychice mi to samozřejmě nepřidalo a účast na závodech byla ohrožena. Nezbývalo mi než zatnout zuby, změnit trénink a udržet alespoň minimální formu,“ podotkl zkušený powerlifter.

Aby toho nebylo málo, brzy se přidaly i další problémy. „Dostavil se pocit únavy z přetrénování a mé tréninkové výkony místo aby gradovaly, měly klesající úroveň. Vždyť od březnového mistrovství republiky jsem dal celkově o 55 kilogramů méně,“ doplnil Pavel Valenta.

Jak se ale říká, konec dobrý, všechno dobré. Na Evropě se ukázalo, že vybudovaný silový potenciál byl dostatečný a ani jeden ze tří soupeřů v jeho kategorii mu nebyl vážným konkurentem. Základem úspěchu přitom byla vyrovnanost výkonů ve všech disciplínách.

Další z vrcholů sezony čeká na hradišťského silového trojbojaře na konci září. „V Ostravě se uskuteční mistrovství světa. Zatím na to sice moc nemyslím, i když času už příliš nezbývá. Teď si ale dám pár dní pauzu a pak se zase vrhnu na trénink,“ plánuje Pavel Valenta, který nezapomněl poděkovat všem, kteří mu pomáhali v přípravě na ME a drželi mu palce. „Velké poděkování patří Jirkovi Němcovi s Romanem Zpěvákem, kteří se mnou absolvovali celé to závodní martyrium jako nezbytný technický doprovod a psychická podpora a zároveň pak prožívali blažený pocit z vítězství při tónech české hymny.“