„Jsem samozřejmě spokojený, i když to mohlo být ještě o něco lepší,“ usmívá se Vladimír Horák, který v červnu oslavil osmdesáté narozeniny.

Na mysli má souboj v koulařském sektoru. Jeho soupeř hodil nejdál hned prvním pokusem.

„Jenže já jsem si toho nevšiml, celou dobu jsem si myslel, že vedu. Každým pokusem jsem se zlepšoval a možná kdybych věděl, že jsem druhý, tak jsem ze sebe vymáčkl ještě víc,“ lituje Horák, jenž výkonem 9,44 metru nakonec zaostal za zlatem o jednadvacet centimetrů.

Tak trochu si to ale vynahradil v disku.

„Před posledním pokusem jsem na první místo, které výkonem 27,05 metru držel ruský závodník, ztrácel jediný centimetr. Dokázal jsem se ale vyhecovat a hodil nářadí do vzdálenosti 27,88 metru,“ popsal český reprezentant svůj zlatý závod.

V hodu kladivem bral stříbro za pokus dlouhý dvacet devět a půl metru.

„Na mistrovství republiky jsem hodil o tři metry víc. Kdybych to zopakoval, tak jsem byl jasně první. Ale takové jsou zkrátka závody, vždycky to nevyjde,“ mávne rukou atlet-veterán.

Věří, že před sebou má ještě hodně závodů. Vždyť nejstarším členem české výpravy byl třiadevadesátiletý Václav Hejda z Prahy. Nejbližším cílem Vladimíra Horáka je účast na Světové olympiádě v Japonsku.

„Pokud se mi podaří našetřit nějaké peníze, tak bych rád jel. Žádného sponzora totiž nemám. Z důchodu bych na to nenašetřil, pořád ale dělám znalecké posudky,“ pousměje se atlet, který ze světových a evropských veteránských závodů dohromady přivezl už 28 medailí.

Další důležitou podmínku je, aby vydrželo zdraví.

„Před osmi lety jsem měl infarkt a mám trojnásobný bypass. Upravil jsem ale stravu a je to dobré. Trénuji tak dvakrát, třikrát týdně. Sednu na kolo, zajedu si do Kunovského lesa, kde mají vrhači zázemí, párkrát si tam hodím a jedu se ještě projet na kole,“ popisuje Vladimír Horák, který před dvaašedesáti lety držel československý dorostenecký rekord ve vrhu koulí. (ham)