Nguyena, který patří mezi nelepší české hráče streetbalu, vyřazení v semifinále až tolik nemrzelo.

„Hlavním úspěchem je to, že máme skvělou partu lidí a že drží zdraví, i když mi pomalu táhne na čtyřicet. To je to nejdůležitější,“ říká Nguyen.

Sedmatřicetiletý fotograf na hřišti každým pohybem dokazoval, že hrát basketbal umí. Soupeře ničil svými finesami i přesnou střelbou, pod košem neskutečně řádil.

„Bohužel v semifinále, když bylo potřeba, mi došel střelný prach z trojkové vzdálenosti. Naopak soupeři to tam padalo,“ posteskl si.

I přesto si letní klání, které se uskutečnilo na Městském stadionu Miroslava Valenty i ve velkém vedru náramně užil.

„Na turnaj do Uherského Hradiště jsem se vrátil po téměř patnácti letech. V minulosti jsme na východní Moravě odehráli moravskou streetballovou tour. Tehdy jsme hráli také ve Zlíně a Kroměříži,“ vybavuje si.

Než začal se streetbalem, jezdil na kolečkových bruslích.

„Jednou jsem ale šel okolo hřiště, na kterém hráli nějací kluci. Jelikož byli v lichém počtu, odložil jsem brusle a zahrál si s nimi. Už jsem u míče zůstal,“ popisuje.

Nguyena chválil i známý sportovní komentátor Jiří Kalemba, který byl jedním z hostů letošního Slováckého léta.

„Patrik je kluk, jehož basket je strašně líbivý na pohled. Má výborný driblink, neskutečnou techniku. Na domácí scéně už toho vyhrál tolik, že pro tyhle akce je to legenda,“ prohlásil Kalemba.

Nejen Nguyen dodal akci v Uherském Hradišti potřebný lesk. Premiérové klání ve streetbalu se zúčastnilo deset týmů z celé republiky.

Utkání se hrála na deset minut, anebo do doby, kdy jeden z celků dosáhl jedenácti bodů. Na průběh zápasu nedohlížel žádný arbitr. Hrálo se bez rozhodčích, přitom v duchu fair-play.

„Přitom hned co jsme vhodili poprvé míč mez borcem přišla soutěživost, dynamika, intenzita. A to je právě to, co je na těchto akcích strašně fajn. Do toho hraje hudba, nejsou tady žádné nevraživé ani negativní věci,“ pochvaloval si Kalemba.

Streetball je městská forma basketbalu, která se dnes hraje na hřištích a tělocvičnách po celém světě. Obvykle je použita jedna strana hřiště, ale jinak jsou pravidla hry velmi podobná těm z profesionálního basketbalu.

Počet hráčů v jedné hře se může pohybovat od jednoho útočníka na jednoho obránce, známé také jako one on one, až k dvěma týmům po pěti hráčích v každém z nich.V Uherském Hradišti se hrálo tři na tři.