„I když na žádném ocenění nelpím, jsem ráda, že se na mě dostalo. Člověka to vždycky potěší, když si vaší práce někdo všimne. Za těch 55 let, co cvičím, je to hezká odměna,“ prohlásila Mléčková.

Pětasedmdesátiletá náčelnice v Tělocvičné jednotě Sokol Kunovice i ve svém věku vede kondiční cvičení pro ženy, se kterými se jednou týdně schází v tělocvičně Základní školy Červená cesta.

„Zájem je menší,“ přiznává. „Když jsem před lety začínala, chodilo až pětatřicet děvčat a musely být na hodině dvě nebo tři cvičitelky. Tehdy jsme byly i na žíněnce, kladině, měly švédské bedny. Taky jsme pořádaly tábory. Teď už je to jenom aerobic či prostná,“ přidává. „Věk se zvyšuje, ale počet cvičenek snižuje,“ dodává s úsměvem.

Mléčkovou, která se narodila v Mostkovicích u Plumlovské přehrady a do Kunovic, odkud pocházel její otec, se s rodiči přestěhovali, když jí byl rok, cvičení stále neskutečně baví a naplňuje.

Pohybu se jenom tak vzdát nemíní. Dobře ví, že by tělo ochablo.

„U mě je to pořád stejné,“ tvrdí. „Člověk se u cvičení vždycky odreagoval, čas strávil s dalšími ženami, v kolektivu. Samozřejmě někdy se mi nechce. Občas si říkám, jestli bych toho už neměla nechal, ale vždycky, když jdu z cvičení, mám z toho dobrý pocit, protože jinak bych seděla u televize nebo luštila sudoku,“ ví dobře.

Elán a energie jí neschází ani po sedmdesátce, byť kondici nemá jako před lety. Když se chvíle nehýbe, mívá problémy.

„Když se ohnete třeba po letních prázdninách, tak se vám trošku točí hlava, což dřív nebývalo. Je poznat, kdo cvičí pravidelně a dlouho,“ říká.

„U nás mají všechny ženské nad sedmdesát let, ale jsou tak dobré, že by nám leckde nestačily ani čtyřicátnice,“ myslí si.

Mléčková už patří mezi kunovické legendy. S cvičením začala během studií na Červené cestě, kde ji vedly učitelky Kašná a V. Polášková. „Ve škole jsem cvičila každou spartakiádu,“ říká.

„Protože mě cvičení bavilo, udělala jsem si v roce 1969 v Uherském Hradišti kurz pro cvičitele třetí třídy. Pak jsem pomáhala při cvičení na nářadí, také při nacvičování na spartakiády,“ líčí.

Bývalá účetní v kunovickém LETu se s dospělými cvičenkami věnovala turistice. Společně cvičily na tělovýchovných slavnostech, na šibřinkách a také chodily na brigády. „Cvičení jsem ale nikdy nevzdala,“ říká.

„V roce 1990 jsme v Kunovicích obnovily Sokol a pokračovaly ve cvičení. Již v roce 1994 jsme cvičily v Praze na Všesokolském sletu a poté ještě v roce 2000 a 2006. Postupem času cvičenek ubývalo, ale cvičíme pořád a věřím, že ještě nějaký rok vydržíme. Byla jsem také ve výboru ČSTV i Sokola,“ dodává závěrem.