Prvním z odchovanců uherskohradišťské atletiky, který zažil atmosféru největší světové atletické události, je překážkář Martin Mazáč. Na nedávno skončeném mistrovství světa v Moskvě se umístil při své premiéře na tak významné atletické akci v běhu na 110 metrů překážek na sedmnáctém místě a jediná setina jej dělila od postupu do semifinále světového šampionátu.

První start na světovém šampionátu, sedmnácté místo na světě a druhý nejlepší čas vaší kariéry. Jste se svým vystoupením spokojen?

Spokojený jsem, bylo to mé první mistrovství světa a myslím, že jsem předvedl kvalitní čas. Přece jen je to sprint a sedmnácté místo je pro mě velkým úspěchem, zatím největším v mé kariéře, takže nespokojen být nemůžu.

Co chybělo k tomu, abyste postoupil do dalšího kola?

Chybělo jen málo, tak to většinou u sprintu bývá. Hned na startu jsem pár setinek ztratil, když jsem měl startovní reakci zhruba o tři setiny horší, než většinou mívám. Postup taky mohl být, kdyby pořadatelé určili tři semifinálové běhy místo dvou… Většinou tomu tak je, když je na startu více než 32 závodníků, a nás bylo v Moskvě 35.

V letošní sezoně jste měl možnost závodit s těmi nejlepšími překážkáři světa. Jaké to je, stát na startu s borci ověnčenými medailemi z MS či OH?

Ano, letošní sezona pro mě byla skvělá. Měl jsem možnost závodit na dvou Diamantových ligách s absolutní světovou špičkou. Je to vždycky skvělý zážitek, ale i možnost naučit se novým věcem. Když běžíte vedle někoho rychlejšího, periferně ho vedle sebe vidíte a snažíte se mezi překážkami chytnout jeho rytmus a to je nejlepší pro to, abyste se zlepšili.

Máte nějaký vzor mezi světovými překážkáři a s kým z nich si nejvíce rozumíte?

Žádný svůj vzor nemám, spíš obdivuji ty nejlepší překážkáře jako Liu Xianga, Davida Olivera, Dayrona Roblese, Ariese Merrita… Když pak máte možnost s nimi běžet, je to skvělé. Nejvíce si rozumím samozřejmě s Petrem Svobodou, s kterým trénuji, ale mými kamarády jsou i polští, italští, maďarští překážkáři Artur Noga, Emanuele Abate, Balász Baji, s kterými se pravidelně potkávám na závodech. Jsme takovými kamarády, že jsem byl dokonce Arturovi i na svatbě v Polsku.

Trénujete ve skupině spolu s halovým mistrem Evropy Petrem Svobodou. Cítíte, že se máte od něj co naučit?

Ano, trénink s Petrem Svobodou mi chybí. Když máte možnost trénovat s mistrem Evropy, vždy je to pro vás přínos. Podělí se s vámi o zkušenosti ze závodů, poradí vám. Ale nejvíc mi pomáhalo běhat vedle něj na tréninku, to byl pak každý trénink skoro jako závod, chtěl jsem ho dohnat.

Co pro vás znamenalo vítězství nad bývalým světovým rekordmanem Dayronem Roblesem?

Konečně jsem si uvědomil, že i s takovými borci se dá běhat, byl to asi zlomový okamžik. Nyní se dokážu více soustředit na sebe a svůj běh a vím, že se nemá cenu stresovat před během soupeři, ať už tam jsou mistři světa nebo světoví rekordmani. Vždy chci běžet s tím, že je můžu porazit, protože když jdete do závodu s tím, že na ně nemáte, je to špatně.

Jak na vás zapůsobil světový šampionát v Moskvě? Co byl pro vás největší zážitek?

Byl to jeden z mých největších zážitků. Mohlo být více diváků, tribuny byly až pro 80 tisíc lidí a v dopoledních blocích nebyly ani zdaleka naplněny. Větším zážitkem pro mě byly Diamantové ligy, kde tribuny praskaly ve švech.

Jak hodnotíte výsledky vaší disciplíny běh na 110 metrů překážek? Vždyť osmý finalista běžel 13,51, tedy o jedinou setinu lépe než vy v rozběhu.

Uvědomil jsem si, že mi chybí pouze pár setin k tomu, abych byl úplně někde jinde, o úroveň výš. A taky to, že jdeme správnou cestou. Doufám, že v příštích sezonách dokážu, že mám na to, běhat semifinále na mistrovstvích světa a finále na mistrovstvích Evropy.

V Moskvě jste bydlel v hotelu s prvním českým medailistou moskevského MS, kladivářem Lukášem Melichem. Přibližte nám, jak jste jeho medaili na pokoji oslavili?

S Lukášem jsme to oslavili tradičně. V Rusku jedině vodkou, ale žádné bujaré oslavy to nebyly, třikrát jsme si ťukli a šli jsme spát.

Nejste daleko od absolutní světové špičky. Jaké jsou vaše plány na závěr letošní sezony a do dalších let?

Čeká mě ještě několik mítinků, kde chci předvést svou letos stabilní formu. Do budoucna, jak už jsem psal výše, se chci dostávat do finále na ME a do semifinále na MS. V roce 2015 bude halové mistrovství Evropy hostit Praha a mým snem je dostat se právě tady do finále. A samozřejmě snem všech sportovců jsou i olympijské hry.

Sledujete i nyní z Prahy uherskohradišťskou atletiku?

Sleduji, Uherské Hradiště v posledních letech vytvořilo pro sport skvělé podmínky. Sportoviště, kterými město disponuje, jsou velikým lákadlem pro rodiče a jejich děti, takže očekávám, že v budoucnu bude o Hradišti ještě hodně slyšet. Momentálně je nejvíce slyšet o Zdeňku Stromšíkovi, který má velké úspěchy. Jsem sám zvědavý, kam až jeho výkonnost poroste. Určitě má na to, aby běhal v evropské špičce a objížděl velké akce. (spo)