Ve skupině je s Filipem Dvořákem, Tomášem Jandou, Jakubem Březinou a Antonínem Hrabalem. Právě s kojetínským odchovancem po roční přestávce znova zaklekává do kanoe, aby společně uspěli na vrcholných soutěžích závodníků do třiadvaceti let. Evropský šampionát této věkové kategorie v červenci hostí kanál v Račicích. „

Domácí prostředí určitě bude velkou výhodou. Všichni reprezentanti tamní vodu velmi dobře znají, požene je výborné publikum. Doufám, že do Račic přijede hodně fanoušků a že na závody vyjde krásné počasí,“ přeje si nejenom Jiří Zalubil.

Bude těžké se na vrcholnou akci probojovat?

První nominační závod mě čeká v květnu, kdy se uvidí, jestli se můžeme probojovat na evropský šampionát do třiadvaceti let. Ale také nesmím zapomenout, že hlavní akcí tohoto roku je maturita, která mě také čeká rovně v květnu. Školu už chci mít konečně za sebou. (smích) A potom se uvidí, třeba se probojujeme do C4 na mistrovství světa. Všechno je to ve hvězdách.

Po roční přestávce se vracíte k osvědčené spolupráci s Antonínem Hrabalem. Co si od ní slibujete?

S Tondou se mi vždycky jezdilo dobře. Tento rok mi to přijde snad ještě lepší. Už po pár trénincích jsme se dostali do rytmu, a i když ještě musíme vypilovat nějaké lehké technické nedostatky, trenér Libor Dvořák nás chválí. Náš projev na vodě se mu líbí. Je ale před námi ještě hodně práce a tvrdé dřiny.

Letos poprvé startujete mezi dospělými. Bude skok z juniorské kategorie tak velký?

Očekávám a na sto procent vím, že to bude opravdu těžké a úplně jiné než v juniorech. Tento rok bychom se chtěli probojovat právě na mistrovství Evropy do 23 let na C2 tisíc metrů. Nicméně nic není jisté a já budu rád za každou zkušenost a závodní příležitost.

Na přelomovou sezonu se připravuje až v Americe. Jak si soustředění užíváte?

Soustředění hodnotím velmi kladně. Plán je postavený rozumně, ale taky je asi tak dvakrát náročnější, než jsem byl zvyklý z juniorů. Soustředění je zaměřené hlavně na najíždění kilometrů a hrubou vytrvalost. To znamená dlouhé tréninky na vodě, těžké posilovny, delší běhy. Hodně úseků je rychlejších. Taky musím zmínit veslařský trenažer, který je peklo.

Proč jste si vybrali zrovna Ameriku?

Trenér Libor Dvořák je na ni zvyklý. Do Ameriky jezdí na soustředění posledních šestnáct let. Má tu přátele z Čech, kteří se sem přestěhovali, ale taky americkou rodinu, která je ubytovala poprvé před těmi šestnácti lety a se kterou má velmi dobré vztahy. Důvodem je i podnebí. Už v únoru a březnu je tady teplo. A i když občas také zaprší, při osmnácti stupních to až tolik nevadí.

Do Ameriky jste odletěl spolu s dalšími českými špičkovými kanoisty. Je výhoda, že se připravujete společně?

Trénuji ve skupině s Filipem Dvořákem, Tomášem Jandou, Jakubem Březinou a Antonínem Hrabalem. První tři týdny s námi trénoval také Tomášův mladší bratr Filip Janda. Je to určitě výhoda, ve skupině se všechno dělá lépe. Je v ní větší motivace a taháme se, i když jezdím nyní spíše vzadu, jak vepředu. Přece jenom přechod z juniorů do mužů je opravdu znát a kluci mají i nějaké výsledky, takže jsou poměrně rychlí. (úsměv)

Máte v Kalifornii čas i na nějaké výlety?

Volný čas se vždy snažíme nějak využít, protože podle mě není nic horšího než veškeré volno proležet. Samozřejmě někdy je potřeba si odpočinout, ale ne vždy. Navštívili jsme Disneyland, který byl opravdu super. Budu na něj mít příjemné vzpomínky. Dále nás čeká exkurze ve firmě Oakley, která vyrábí brýle. Chceme se podívat na NHL, do Universal studios, do centra Los Angeles, ale myslím, že abychom to všechno stihli, tak bychom potřebovali tak tři měsíce a opravdu velkou finanční zásobu, jelikož to není úplně levné, ale za navštívení to stojí.