„Volejbal je zvláštní sport. Těžký, když se ale naučí, tak to je paráda. Navíc ho hrají především vysokoškoláci, takže u něj vždycky byla perfektní parta lidí, kteří si rozumí,“ říká Kamler, který žije v Uherském Hradišti a pracuje jako obchodní zástupce.

Je to definitivní konec kariéry, nebo budete hrát dál pro radost?
S volejbalem ještě nekončím, pořád mě hrozně baví. Jenom nebudu hrát za áčko. V první lize je náročnější cestování i trénování. Dál hraji krajský přebor s věkově stejně starými kluky. S Holešovem bojujeme o první a druhé místo. Soutěž má náboj, je to vyhecované.

Jak jste si užil slavnostní ceremoniál?
Byl jsem nervózní. Něco jsem samozřejmě tušil, že něco vymýšlejí. Chtěl jsem si jenom dobře zahrát a se ctí to ukončit. Začali jsme však špatně a první set prohráli 9:25. Takový konec jsem si nepředstavoval. S kluky jsme si sedli na lavičce, probrali to a uklidnili se. Druhý set jsme zvládli mnohem lépe. Bylo to hezké. Divákům se to muselo líbit. I já jsem z toho měl dobrý pocit.

Měl jste naplánovanou i nějakou rozlučku?
S nejbližšími jsme chvíli poseděli. Ale večerku jsme neprotáhli, protože hned v osm ráno jsme hráli za béčko. Bylo to v klidu. Třeba něco uděláme v létě, kdy bude víc času.

Budete se kromě hraní věnovat i trénování?
Mám doma dva kluky, kteří začínají s volejbalem. Jeden má šest a druhý devět. Chci se jim ještě ukázat a předvést. Taky se jim věnuji, jezdím s nimi po turnajích a sleduji je.



Vy jste s volejbalem začal v devíti letech. Čím vám učaroval?
Já jsem dříve hrával tenis nebo fotbal, ale volejbal mně učaroval. Je to zvláštní sport. Těžký, když se ale naučí, tak to je paráda. Navíc ho hrají především vysokoškoláci, takže u něj vždycky byla perfektní parta lidí, kteří si rozumí. Fakt jsem měl štěstí na kolektiv. Začínal jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem byl fakt mezi dobrými lidmi.

Jak se volejbal za poslední roky změnil?
Změnil se hodně, především v rychlosti. První ligu hraji dvaadvacet let. Když jsem začínal, tenkrát byla soutěž techničtější. Bylo to více o prstech, příjmu. Teď je to hlavně věcí síly a dynamiky.

Nechybí mu větší členská základna, fanoušci?
Je pravda, že dřív byl volejbal masový sport, hrával se téměř v každé dědině. Byl prostě všude. Tím, že je ale volejbal těžší sport, děti u něj příliš dlouho nevydrží. Mají radši počítače, internet nebo se věnují jiným aktivitám. Třeba florbal je spíše jednoduchý sport. Kluk dostane hokejku a hraje. Kdežto ve volejbale se hodinu pinká nebo něco piluje. Před lety jsem zkoušel děti trénovat a nedopadlo to. Nejprve jich bylo dvacet, po měsíci polovina a zbytek to postupně přestalo bavit. Tak jsem to raději ukončil.

Na které období ve své kariéře nejradši vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na začátky, kdy jsem v devatenácti letech přišel z Olomouce do Starého Města a kolem sebe měl kluky, kteří měli třiatřicet let. Naučili mě spoustu věcí v životě i ve sportu. Tehdy jsem vůbec netušil, že tak dlouho budu hrát. Už tehdy se mi zdáli staří a mně je teď dvaačtyřicet a pořád hraji. Radši nepřemýšlím nad tím, co si o mně myslí. (úsměv)

Kterých úspěchů si nejvíce považujete?
První roky byly perfektní. Vždycky jsme hráli špičku, první ligu. Pak se to na chvíli utlumilo, ale pak to převzala parta naší generace a podařilo se nám postoupit do extraligy. V ní jsme se udrželi dva roky. Porazili jsme i České Budějovice, mistry republiky. Na toto vítězství vzpomínáme dodnes.

V letošní sezoně jste skončili na šestém místě. Bylo čtvrtfinále vaším maximem?
Asi jo. I v první lize je to o hráčích a finančních možnostech. Třeba Beskydy si koupí hráče ze Slovenska nebo z Česka. Dokážou je zaplatit. My jsme oproti nim amatéři. Na druhé straně na to, jak je Staré Město velké, uhráli jsme dobré výsledky. I díky farmářům ze Zlína jsme potrápili silné týmy. Není důvod někam postupovat, ambice nemáme.



Jakou úroveň má současná první liga?
Podle mě se hodně zvedla. Většina mančaftů má v extraligových týmech farmu. V nižší soutěži se vyhrávají mladí kluci. Za dva tři roky jsou hotoví hráči a stanou se oporami v extralize.

Jak fungovala spolupráce Starého Města se Zlínem?
Letos to bylo trochu těžší, protože Zlín má v kádru spoustu mladých kluků, navíc se pohybuje naspodu tabulky. Někdy to s půjčováním kluků trochu skřípalo, ale celkově byla spolupráce prospěšná.

Co říkáte na Brno, které své nejlepší hráče poslalo do první ligy?
Abych se přiznal, nikdy jsem nic podobného nezažil. Ale nemyslím si, že by v tom byly takové peníze. Podle mě je to zveličené. Určitě to s prodejem extraligy nebude tak horké. I když na soupisku dopsali tři extraligové hráče a koupili oporu Liberce Staňka. Ale ještě první ligu nevyhráli. Já si myslím, že Beskydy nebo Bučovice Brno potrápí.