Odchovankyně Uherského Hradiště, která převážnou část kariéry strávila ve Zlíně, pomohla favoritovi k osmému českému titulu v řadě, po finále se Slavií křepčila s pohárem a medailí na krku.

Zatímco pro zbytek týmu šlo o každoroční rutinu, pro rodačku z Ostrožské Nové Vsi to byly první mistrovské oslavy. „Pro mě to bylo něco nového. Byla jsem docela nervózní. Postupem času, kdy jsem viděla, jak si to holky užívají, to ale ze mě opadlo a nakonec to bylo úžasné,“ říká Andrýsková.

Jde o největší úspěch vaší kariéry?
Jednoznačně. Vždyť jsem získala svůj vůbec první titul. Nevyhráli jsme jenom české play-off, ale i společnou i dlouhodobou část česko-slovenské MOL ligu, takže máme double. Zapomenout nesmím ani na dohrávaný Český pohár z minulého ročníku, který jsme ovládli na startu sezony. Sezona byla opravdu povedená. Je to pro mě největší úspěch.

Jak se slaví titul v Mostě? Zašly jste i do Severky, kde se točil známý seriál?
To néé, tam jsme nebyly (smích). Oslavy ale i tak byly hodně bouřlivé, i když je trošku poznamenala pandemie koronaviru. Po zápase jsme byly v restauraci nad halou, potom jsme šli domů k našemu manažerovi a tam jsme pokračovaly. Já jsem přivezla holkám ochutnat slivovici, ale pilo se skoro všechno. I v Mostě se umí slavit. (úsměv)

Čím to je, že Most nemá v Česku konkurenci? Stojí za úspěchem jenom peníze, nebo je za tím i něco víc?
Největší rozdíl mezi Mostem a dalšími kluby je v zázemí, které je tady opravdu jiné. Také má Most ze všech českých týmů největší ambice. Jako jediný chce z naší ligy do Evropy, hrát poháry, pokusit se o Ligu mistryň. Ostatní týmy na tom nejsou tak dobře.

O Kamilu Dubcovo projevily zájem přední italské kluby.
Kamila Dubcová o prestižní ceně: Rozhodně to není za protekci. Euro pořád bolí

Takže přestupu nelitujete, že?
To určitě ne. (úsměv) Smlouvu tady mám ještě na dva roky.

Jakou roli jste měla v týmu?
S vytížením jsem byla maximálně spokojená. Oproti Porubě to byla celkem změna. Tady v Mostě se hraje jiným stylem, házená je trošku jinačí. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Mými hlavními úkoly byla obrana a střelba z dálky. V průběhu sezony si to sedl, jak mělo a ke konci sezony už to bylo takové, jaké jsme očekávali. Snad na to naváží i příští rok.

Jak moc sezonu poznamenala pandemie koronaviru a vládní nařízení?
Bylo to fakt hodně náročné. V sezoně byly dva delší výpadky. Najednou jsme nemohly do haly, trénovat. Bylo to zvláštní. Pak jsme zase kvůli pozitivním testům na covid musely do karantény. Vždycky jsme z toho vypadly a musely se do znovu vracet, což bylo asi nejhorší. Přišlo mi, že je sezona strašně dlouhá, přitom se končilo úplně normálně. Taky nám hodně chyběly diváci, kteří ke sportu prostě patří. Naštěstí mohli alespoň na finále, oslavit s námi titul.

Bylo finále se Slavií hodně těžké?
Pro mě to bylo vůbec první finále. Holky proti Slavii pravidelně hrávají, berou ji jako velkého rivala. Já jsem to až tak úplně nebrala, ale po tom, co jsem to zažila na vlastní kůži, vnímám to úplně stejně. (úsměv) Slavia je posledních pár let fakt hlavní soupeř Mostu a žádnou změnu neočekávám nejbližších pár let.

Tým pouštějí reprezentantky Zachová se Šustkovou, ale přichází Iveta Korešová. Budete příští rok ještě silnější?
I když nám holky budou chybět, Iveta nám hodně pomůže. Je to osobnost, velká hráčka, reprezentantka. Samozřejmě si nemůžeme myslet, že nám sama vyhraje všechny zápasy. Musíme jí pomoct. Šanci ale určitě dostanou i další mladší děvčata, které mohou odcházející opory nahradit a ukázat, že do týmu taky patří. Myslím, že to bude zase fungovat a posuneme se o kousek dál. Třeba v Evropě chceme mít ještě větší roli než doteď.

V klubu končí i trenér Tancoš, jehož od nové sezony nahradí Polák Adrian Struzik. Nemáte strach ze spolupráce se zahraničním koučem?
Ze začátku trošku obavy byly, ty ale zahnal sám trenér, který už se byl podívat na pár trénincích, chodil i na zápasy a byl s námi i při oslavách titulu. Všem nám pogratuloval. Co vím, tak se učí česky. Když mi blahopřál, docela jsem mu rozuměla. Čeština s polštinou jsou si blízké, neměl by v tom být žádný problém.

Velmi blízko ke zlatu měl mezi kadety šestnáctiletý kajakář Ondřej Prchlík. Foto: TJ Ostrožská Nová Ves
Kanoistka Studničková získala v Bratislavě pět medailí, zářila i Andrýsková

Jak se žilo v Mostě v době pandemie? O městu koluje spousta historek …
Popravdě jsem město za ten rok ani moc neprošla. Samozřejmě jsou tady hezká místa, jako všude jinde. Zmínit musím jezero Most nebo třeba hrad Hněvín. Okolí i příroda je taky hezké, ale mentalita lidí je jiná. Samozřejmě uvnitř klubu a v týmu všechno funguje, ohledně házené si nemůžu na nic stěžovat. Všechno bylo super, ale nedokážu si představit, že bych měla v Mostě žít až do konce života. Já se budu vždycky ráda vracet na Moravu.

Kdy se dostanete domů na Slovácko?
Po finále jsme dostali pár dnů volno. Ve středu se ale sejdeme s novým trenérem Struzikem a začneme přípravu na novou sezonu. Trénovat budeme do 18. června a pak budeme mít měsíc volno. Žádnou dovolenou neplánuji. Stačí, když se potkám s rodinou, s přítelem, kamarády. Třeba na poslední chvíli něco vymyslíme, ale kvůli covidu je to takové složitější. Moc dopředu plánovat nejde.

A co škola? Jak se vám dařilo skloubit házenou se studiem?
Na Baťově univerzitě jsem si udělala bakalářský titul v oboru chemie a technologie potravin. Nyní studuji v Praze Zemědělskou univerzitu program se zaměřením na výživu a potraviny. Je to na dva roky. Nyní jsem skončila jeden semestr. Je to ale takové zvláštní, kvůli covidu je všechno on-line.