Kliknutím zvětšíte„Duel na Bohemce a mou trefu hlavou do sítě Dukly nikdy nezapomenu. Od dětství jsem vždy chtěl raději góly dávat, ale i kvůli tradici v naší rodině jsem zůsatl mezi tyčemi. Rozhodně nelituji,“ culí se 35letý Zlámal, jenž nyní žije a bydlí v Olomouci a na Hané.
„V mládežnických kategoriích jsem také z pozice gólmana měl několik možností střílet penaltu. Tato možnost byla v Hulíně vždy jen za rozhodnutého stavu, což nebylo často, ale do deseti jich bylo. A to hlavní. Jsem stoprocentní!“ má spočítáno úspěšný gólman.
Třebaže se za experta na „desítky“ nepovažuje, také jich řadu lapil. „Nevedu si statistiky, stejně tak vím, že úspěšný jako třeba vyhlášený Poštulka jsem nebyl. Prostě takový průměr,“ pokrčil rameny Zlámal, jenž svého rozhodnutí v létě ukončit kariéru nelituje. „Jestli to bylo nyní nebo o dva roky později, nehrálo roli. Nyní se již naplno zapracovávám do rodinné firmy a sportem, fotbalem se jen bavím!“
Jaká je pro gólmana, nebo pro vás, nejméně oblíbená exekuce penalty?
Jednoznačně střela doprostřed brány alá Panenka. I proto jsem vždy spoluhráčům radil zahrávat penaltu vždy doprostřed. Čím důležitější moment to je, tím jistěji to gólman neustojí a tipuje stranu.
Považujete se za penaltového specialistu?
Co se týče chytání, určitě ne. Coby jejich exekutor jsme vždy na trénincích měl nejlepší čísla! Do poslední chvíle jsem čekal na pohyb gólmana a pak míč poslal na opačnou stranu. A není potřeba ani k tyči. Škoda, že jsem nedostal prostor i mezi muži. (smích)
Kterou chycenou penaltu považujete za nejdůležitější?
Těžko říci. Svou cenu byla chycená desítka na Celtiku, ale zde jsme jich také hodně pustil. Prostě dobře kopnujtá penalta se nikdy nedá chytit. Jen špatně kopnout.
Ale za nejkurióznější považuji tu v dresu Zlína proti tehdejšímu kanonýru Škodovi. Trenér Petržela mě před zápasem upozorňoval, že ji kope na mou pravou roku. A opravdu nakonec došlo na náš souboj a já si na radu trenéra vzpomněl. Navíc v případě Petržely není radno neposlouchat, byl by vás schopen okamžitě vystřídat. O to udivenější jsme byl po zápase, kdy se mě Škoda ptal, jak jsem věděl, že bude kopat na mou pravou roku. Prý to za celou svou kariéru udělal poprvé!!! (smích)
Znáte brankářské kolegy, kteří chodili nebo chodí kopat penalty a jsou úspěšní?
Pamatuji si jen Radka Sňozíka z Bohemky, který dal pár ligových gólů. V dnešní rychlé době je to už spíše jen výjimka, Moc Jánošů, Koubů či Kolářů neuvidíte. Nyní se exekucí penalty gólmanem bere jako znevážení soupeře. Škoda, já to tak rozhodně neberu.
Vy osobně jste v lize dal gól ze hry hlavou. Je to pořád váš silný moment kariéry?
Ano, nejhezčí! O něčem podobném jsme snil už jako kluk, který si háze míčem a hlavou s ním trefoval dveře v domě. Na ten den hned tak nezapomenu, zvláště, když jsem málem kvůli nachlazení nenastoupil! Nakonec mi ani nevadilo přispět nějakými pěti deseti tisíci korunami do týmové kasy za premiérový gól v lize. (smích)
Byl vašim vzorem váš strejda, který hájil branku pražské Slavie?
Společně s otcem rozhodně! Celá rodina jsme mu fandili poté Slavii. Mám doma od strejdy jeho dres a tepláky. Stejně jako od Zdeňka Jánoše rukavice. Všeho si vážím, dodnes jsem na ně nesáhl!
Měl jste to s jmenovkou Zlámal na zádech složitější?
Tak trochu, ale žádný přehnaný tlak jsem na sebe necítil. Okolí mi slavného strejdu samozřejmě připomínalo, ale nikdo mě s ním nesrovnával…
Vaši synové již jdou ve vašich šlépějích?
Ten mladší je ještě hodně malý, ale starší již hraje v Sigmě Olomouc mezi osmiletými. Já jej docela tlačím do pole, střílí i góly, ve druhé ale často končí mezi tyčemi. Do ničeho netlačím, rozhodnutím nechám na něm. (úsměv)
Zpět k vám. Před sezonou jste ukončil kariéru. Nebyla šance pokračovat?
Mohl jsme ve Skotsku pokračovat, ale poté co jsem se vyjádřil ke kauze Slavie na Rangers, vše utichlo. Protože jsme se ale s rodinou chtěli vracet domů, nebylo to zásadní. Ano, čekal jsem ještě na nabídky z české nejvyšší soutěže, ale protože mě Olomouc neoslovila a jediná byla podmíněna dlouhým dojížděním, rozhodl jsem se definitivně profesionálně skončit. Nyní si užívám sport jinak. (úsměv)
Nechybí vám nyní fotbal?
Nelituji rozhodnutí, odchytal jsem si svoje. Nechtěl jsem tlačit na sílu, stejně jako vysedávat jen na lavičce či hrát II. ligu.
Jak tedy uvolňujete endorfiny?
Stále hraji velký fotbal, ale podmínkou bylo, že už nebudu v bráně, i kdyby byli všichni gólmani zranění! Kamarádi mě zlákali do Hvozdnic, kde jsem na pozici útočníka hájil barvy Povltavské akademie B hrající krajský přebor. Popravdě i kvůli dojíždění jsme odehrál jen dva zápasy, proto vážně uvažuji, že na jaře přestoupím někde blíže Olomouci. S ženou jsme se domluvili, že chceme mít více společných víkendu pro rodinu.
Prý se ale věnujte sálové kopané, kde jste nejlepší střelec soutěže?
Je to tak, ale jen v místní lize. (smích) K tomu hraji amatérskou kroměřížskou hokejovou ligu. Hokej mám rád, od 10 let jsem jej pořád mydlili na rybníku. Ale zde je jediné místo, kde jsme opět v bráně. (úsměv)
Pracujete nyní v rodinné firmě? Jak se zapracováváte?
Díky této jistotě bylo mé loučení s fotbalovou kariérou jednodušší. První tři měsíce jsem se doslova rozkoukával. Život ve firmě je odlišný, ale stejně jako ve sportu je potřeba disciplína a tah na bránu.
Jste fanoušek fotbalového seriálu Okresní přebor?
Viděl jsem jej a jako všichni fanoušci kopané jsme se dobře bavil. Kdo k fotbalu přičich, tak se tak určitě našel. Povedený seriál!
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
