„Byli jsme si prý trošku podobní,“ usmívá se rodák z Mikulova. Na velkém hřišti ale spíše připomíná bývalého reprezentanta Pavla Horvátha.

I středopolař třetiligových Otrokovic vyniká myšlenkou, přehledem a výbornou kopací technikou. Vytříbenou techniku ale šikovný mladík uplatňuje v současnosti v hale na ligových palubovkách. Křivánek patří mezi opory futsalistů Uherského Hradiště.
Svými výkony v dresu Bazooky si vysloužil nominaci do národního týmu a na galavečeru Grassroots fotbalu za uplynulý kalendářní rok se stal dokonce talentem roku mezi všemi českými futsalisty.

Jak moc si toho ocenění vážíte?
Jsem za to neskutečné rád. Vůbec jsem nečekal, že bych se tam mohl dostat po tom, co futsal hraji teprve rok. A ani jsem nečekal, že bych to mohl hned vyhrát, takže za to jsem nejvíce šťastný. A také bych chtěl poděkovat všem, co pro mě hlasovali.

Hrajete zároveň futsal i fotbal. Co u vás momentálně vítězí?
Momentálně je to fotbal.



V čem jsou oba sporty stejné a v čem naopak jiné?
Myslím si, že futsal je víc o technice a taktice, navíc se potkáte i více s míčem, takže se hraje lépe.

Futsal hrajete teprve rok. Čím vám tak učaroval?
Asi technikou. Neustále mě baví dělat nějaké blbosti s míčem a pobavit tak diváky. (úsměv)

Na mě působíte jako Pavel Horváth. Velký přehled, výborná technika, ale slabší pohyb. Možná proto vám sedí futsal lépe. Souhlasíte, nebo to vidíte jinak?
S tím musím bohužel souhlasit. (úsměv) Tohle přirovnání totiž neslyším poprvé.

Jak hodnotíte sezonu v Bazooce? Čekal jste, že se vám bude tak dařit?
Určitě ne. Myslím si, že nikdo z nás tohle nečekal, ale jsme za to rádi. Jinak sezonu hodnotím určitě pozitivně. Po první polovině sezony jsme skončili šestí a tato pozice nám zajišťuje play-off. Výsledky byly zasloužené, předváděli jsme dobré výkony. Řada utkání byla povedených, divákům se to muselo líbit, i když jsme se silnými soupeři doma prohráli.



V čem je největší kouzlo Bazooky?
Ve skvělém vedení a týmu. Celý klub drží při sobě, tvoříme výbornou partu, což se pak odráží na výkonech a výsledcích.

Vy jste si svými výkony v dresu Uherského Hradiště vysloužil nominaci do národního týmu. Jak moc vás to potěšilo?
Strašně moc. Nečekal jsem, že bych to mohl ve futsale dotáhnout tak daleko. Ale některé zápasy mi vyšly, takže jsem za to rád.

Reprezentační trikot jste navlékl i jako mladý fotbalista. Nemrzí vás, že jste se do nejvyšší soutěže nedostal i ve Slovácku?
Samozřejmě že mě to mrzí, ale asi jsem neměl tolik štěstí jako ostatní kluci.

Ve fotbale nyní hrajete za Otrokovice. Třetí liga vám stačí?
Momentálně asi ano.

Ve Viktorce nepatříte mezi opory. S vaší rolí jste spokojený?
Se svojí rolí jsem úplně spokojený nebyl, i když musím říct, že hrát v pátek za Bazooku a v sobotu za Otrokovice nebylo moc ideální, takže jsem to tak musel brát.



Trenér Hubník vám vychází vstříc?
Ano. Vychází mi vstříc, za což mu musím hodně poděkovat, protože jsme se domluvili, že futsal bude mít přednost před fotbalem.

Jiní trenéři ale pro futsal tolik pochopení neměli, že?
Ano, to je pravda. Třeba trenér Dekař v Hodoníně mi řekl, že pod ním hrát futsal nebudu. Ať se rozhodnu, že obojí prostě hrát nemohu. Tak jsem se rozhodl pro futsal a v klubu skončil.

Myslíte si, že se dají oba sporty dělat zároveň profesionálně?
Ano, ale zároveň určitě ne.

Vím ale, že jsou hráči, kteří se futsalem, fotbalem v nižší soutěži a třeba malou kopanou živí. Dokážete si to představit?
Představit si to dokážu. Pár takových kluků znám.