Ve volnu sleduje i právě probíhající mistrovství světa ve Španělsku a u toho vzpomíná na rok 2012, kdy společně s dřívějšími parťačkami bavily fanoušky na kontinentálním šampionátu v Bělehradě.

„Oba týmy se srovnávají jenom velice těžko. My jsme se tehdy probojovaly na ME po mnoha letech, neměly jsme takové zkušenosti. Vždyť v týmu byla jenom děvčata z interligy, kdežto v současném družstvu hrají prim holky, co působí v zahraničí. Jejich individuální kvalita je na vyšší úrovni než byla u nás, ale my jsme zase spolu trávily více času, měly více soustředění. Proto jsme se hodně dobře znaly a byly skvělá parta,“ vyzdvihuje v rozhovoru pro Deník bývalá spojka Veselí nad Moravou či Zlína, která převážnou část kariéry strávila ve Francii, kam se ráda vrací.

Sledujete letošní mistrovství světa? Co říkáte na výkony a výsledky českého týmu?
Šampionát sleduji jak mi čas dovolí. Výsledky znám, ale třeba první zápas s Německem jsem vůbec neviděla a utkání s Maďarskem jsem sledovala jenom po očku s dcerou. Derby se Slovenskem už jsem si ale ujít nenechala.

Jste ráda, že holky derby zvládly a postoupily do osmifinále?
Samozřejmě jsem jim to moc přála. Děvčata měla na to, aby šly dál. Zápasy se Slovenkami jsou vždycky hodně atypické. Nešlo ani tak o srovnání kvality, byl to spíše boj. Spousta lidí si to moc neuvědomuje, ale Maďarsko i Německo jsou házenkářské velmoci, svými podmínkami a členskou základnou jsou někde jinde než my. I proto mě velice překvapil náš výsledek s Maďarskem. I když jsme prohrály, čekala jsem porážku o více branek. Holky nehrají špatně. Byť dochází k nějaké generační obměně, tým si drží svoji kvalitu. Výkony jsou jednoznačně pozitivní.

Takže nepatříte mezi kritiky současného týmu?
Určitě ne. Mně se opravdu líbí, jak se tým prezentuje, jak hraje. My jsme to měly dříve postavené více na obraně, teď zase holky více spoléhají na útok. Hrají rychle dopředu. Tým je kvalitní, rozhodně má potenciál. Důležité bude, aby u toho děvčata zůstala a dál se rozvíjela. Výkon proti Maďarsku ukázal, že by to v budoucnu nemuselo být vůbec špatné.

Házenkářka Veronika Andrýsková si užívá svoji premiéru na mistrovství světa.
Házenkářka Andrýsková přímo z MS: Hotel je obrovský, v hale docela chladno

Současným házenkářkám není moc co závidět. Dokážete si představit, že byste hrála v současných kulisách pandemie koronaviru? Musela nosit roušku, bála se vyjít z hotelu?Pro nikoho to není moc příjemné. Hlavně sport se dělá pro lidi. Každý, kdo ho hrál, dobře ví, že je markantní rozdíl v tom, zda nastupuje před plnou halou, ve které je pět tisíc lidí, než když tam sedí stovka diváků a je ticho. Samozřejmě motivace nikdy nechybí, pro maximální výkon se ale musíte mnohem více koncentrovat. Opravdu není jednoduché se vžít do hry, děvčata to stojí daleko víc sil. Holky to mají těžší, než tomu bývalo dřív, ale taková je prostě současná situace, které se musí přizpůsobit. Trošku mně jich je v tomto líto.

Vám házená nechybí? Nemáte někdy chuť si jít zahrát?
Před návratem z Francie jsem nějaké nabídky měla. V tu dobu jsem měla velkou chuť pokračovat. Ale kvůli zranění práci a taky rodině je to pryč. Mira (manžel – pozn. red) hraje pořád v Zubří, v nároďáku, já pracuji, máme skoro pětiletou  čtyřletou dceru, čekáme druhé dítě, takže je toho už tolik, že o návratu vůbec nepřemýšlím. Ale až se covidová situace zlepší, budu létat do Francie. Z týmu, kde jsem naposledy působila, mi pořád volají, píšou, abych přijela a zase si s nimi zahrála nějaké ligové exhibiční utkání . Ale na hřiště jsem se podívala při trenérském kurzu, který jsem si s manželem udělala. Ráda jsem zase balon vzala do ruky. (úsměv)

Francie vám zůstala v srdci, že?
Je to tak. S manželem jsme tam strávili dlouhých šest let, našli jsme tam druhý domov. V posledním klubu Handball des Collines jsem navázala velice přátelské vztahy, které přetrvávají i po mém návratu do Česka. Pořád chtějí, abych za nimi létala. (úsměv).

Vracíte se vzpomínkami často do minulosti?
Vzpomínky jsou krásné, zážitků byly spousty. Paradoxně asi nejraději vzpomínám na mistrovství Evropy v roce 2012. Pro mě to bylo vyvrcholení kariéry, několika let práce. I když jsme v Bělehradu vyhrály jednom jeden zápas, výkony i výsledky byly velice dobré. Vždyť jsme potrápily i Norky, které tehdy byly neporazitelné. Nikdo od nás nic nečekal, podpora veřejnosti ale byla velká. Všechno pro nás bylo nové, na šampionát jsme se kvalifikovaly po mnoha letech. Tým však fungoval skvěle. Od té doby se ženský národní tým stabilizoval a pravidelně se začal na tyto akce dostávat. Zvýšila se prestiž, celkově se to zprofesionalizovalo. Později se většina z nás dostala do Evropy, působila v zahraničí. Díky tomu to už bylo něco jiného.

Házenkářka Kristýna Mika (vlevo) už s reprezentací skončila.
Téma Deníku: S očkováním jsem problémy neměla. Chci svobodně žít, říká Mika

Mně přišlo, že tehdejší výsledky nebyly až tolik doceněné. Souhlasíte?Nemyslím si. Já si právě myslím, že právě v tom roce 2012 to lidé docenili. Házená začala být po letech vnímána pozitivně. Postoupily jsme na velkou akci a byly schopné odehrát vyrovnané zápasy i s těmi nejlepšími týmy. Taky jsme byly zklamané, že jsme v té další fázi mistrovství nevyhrály žádné utkání, ale zpětně si uvědomuji, že to bylo sportovně spravedlivé. Následující rok jsme se na MS dostaly do osmifinále. Už samotný postup do osmifinále byl velký úspěch, na který holky v dalších turnajích navázaly. Výsledky ženského házenkářského národního týmu v porovnání s ostatními kolektivními sporty nejsou vůbec špatné. Vždyť ostatní družstva se na podobné akce vůbec nekvalifikují. Tým je dobře nastavený, pod trenérem Bašným funguje.

A to i přesto, že kvalita MOL ligy šla dolů.
Mě hlavně hodně mrzelo, jak to dopadlo ve Veselí nad Moravou. Po návratu z Francie, kdy jsem zvažovala, zda s házenou pokračovat nebo ne, bylo Veselí pro mě jediná reálná možnost, kam jít. Vnímám ho jako mateřský klub, byť mě nevychoval a přišla jsem tam až později. Ale na Veselí moc ráda vzpomínám. Když jsem se dozvěděla, že ženský tým skončil, bylo mi to velice líto. Navíc je to i jeden z dalších ukazatelů, že MOL liga šla dolů. Dalšími důvody jsou odchody spousty hráček do zahraničí. Samozřejmě pro holky je to super, ale kvalita mezinárodní soutěže tím dost utrpěla. Kdyby tady šikovná děvčata zůstala, třeba by se povedlo získat sponzory a i házená by v médiích dostala více prostoru.

Čím to je, že Slovácko, kde v minulosti vyrostla spousta reprezentantek a vynikajících házenkářek, na letošním šampionátu zastupuje pouze Veronika Andrýsková?
Vždycky je to nějaké éře, období. Nás v kategorii bylo hodně z regionu, protože předtím tady byla generace děvčat z Veselí nad Moravou. Sešli se tam nadšenci, schopní trenéři, kteří dokázali vychovat kvalitní hráčky, jako byly sestry Roubínkovy a další. My jsme zase s holkami vyrostly v Uherském Hradišti. Hrály jsme za ITS a pak několik let pendlovaly různě po republice či zahraničí. V současné době je v regionu kvalitních hráček méně nebo se to jenom nesešlo, ale myslím, si, že se to zase zvedne. Přijdou další dobří trenéři, osvícení lidé se zápalem, kteří vychovají další generaci házenkářek.

A vy je budete trénovat …
Třeba, ale nyní takové myšlenky rozhodně nemám. Po návratu z Francie jsem začala pracovat. Po narození dcery jsem na koncipienturu navázala a v současné době se připravuji na advokátní zkoušky, které mě v květnu čekají. To ale budeme mít už dvě děti.

Legendární hokejista František Vaněk by v pátek oslavil devadesáté narozeniny. Foto: archiv HOKEJ Uherský Ostroh
V Uherském Ostrohu si připomněli výročí legendárního hokejisty. Podívejte se

Takže už se těšíte na Vánoce?Stejně jako po celý rok budeme pendlovat mezi Uherským Hradištěm, kde v Jarošově bydlíme, a Zubří, odkud manžel pochází a kde hraje. Máme velkou rodinu, hodně známých, pokusíme se všechny navštívit, objet. Navíc Mira je v širším výběru pro lednové mistrovství Evropy na Slovensku, ale zase nebudou mít přes Vánoce obvyklé soustředění, což je sice zarážející, ale z pozice manželky to samozřejmě kvituji. (úsměv)

Věříte, že se manžel na šampionát podívá? Byla by to pro vás komplikace vzhledem k rodinnému životu?
Doufám, že bude nominovaný a na šampionát se podívá. V dresu Zubří se ukazuje ve velice dobré formě, rozhodně není za zenitem. (smích) Má velkou motivaci, připravuje se poctivě. Doufám, že tam pojede, byť z rodinného hlediska je to trochu komplikace. O tom by ale mohla vyprávět každá manželka profesionálního sportovce. Můj úkol bude před  v průběhu šampionátu neporodit. Termín máme devátého února, to by mohl stihnout i finále. Navíc se hraje v Bratislavě, to má kdyžtak kousek. (úsměv)