Neděle 4. 2. 2024, účast na 40. ročníku Orlického maratonu. Běželo se 40 km. Ve vytrvalém dešti doběhl Pavel Křižka v čase 3:27 na 78. místě. V rámci Zlínského kraje obsadil skvělé 1. místo.

V neděle 18. 2. 2024, se běžel jubilejní 50. ročník Tartu Maraton ve známém estonském zimním středisku Otepää – trať měřila 63 km. Do stopy vyrazili Martin Liška a Pavel Křižka. Oba borci zdárně závod dokončili. V čase 5:20 hodin doběhl do cíle na 2 375. místě Martin Liška a o tři minuty později i druhý člen Sokola Bojkovice Pavel Křižka.

Vrcholem letošní sezony byl norský Birkebeiner, který patří do špičky světových laufů. Start byl v neděli 17.3. Závod se měl konat v sobotu, ale vzhledem k vichřici na hřebenech hor musel být přesunut na neděli. Vedle Pavla Křižky se na start postavil tentokrát Martin Kočica. Běželo se 54 km. Oba borci odstartovali v 9:15 z desáté vlny. Se startovními čísli 9652 a 9655.

Pavel Křižka doběhl v čase 5:53 a obsadil 4 444. místo. O jedenáct minut rychleji byl v cíli Martin Kočica na 4306. místě. Oba běžkaři v náročných podmínkách umístění kvitovali.

„Jsme vcelku spokojeni, jen jsme předpokládali, že čas bude lepší. Profil trati a pomalý sníh byl ale proti,“ upozornil Pavel Křižka.

Norský Birkebeiner je specifický tím, že každý ze závodníků musí vést s sebou batoh o minimální váze 3,5 kg. Jedná se o poctu norským vojákům, kteří ve 13. století zachránili mladého prince Håkona. Jak moc to závodník vadí? „Ti, kdo nejsou zvyknutí na lyžování s batohem, tak 3,5-4 kilová zátěž na zádech je docela nepříjemná,“ přiznal Pavel Křižka.

I přes mizerné sněhové podmínky byli členové Sokola Bojkovice na letošní sezonu slušně připraveni. „Měl jsem před závodem v Estonsku natrénováno zhruba 400 km. 180 km v rakouském Ramsau, 100 km v rámci závodu v Estonsku a zbytek v Česku. Martin Kočica na běžkách naopak skoro nic – nějakých 30 km v okolí Uherského Brodu. Ten ale pravidelně běhá, takže fyzickou připravenost má,“ prozradil Křižka.

Kdo by měl zájem bojkovické běžkaře v příštím roce následovat, tak nesmí s přihláškou příliš otálet.

„Zájezd jsme kupovali zhruba třičtvrtě roku dopředu. Letěli jsme do Norska s námi prověřenou cestovní kanceláří. Samotné startovné stojí zhruba 4.000 korun, plus ubytování na 5 nocí, letenka a další přesuny mikrobusem. Kompletní cena leteckého zájezdu činila 23 tisíc na osobu,“ sdělil praktické informace Pavel Křižka.

S časem a umístěním byli členové Sokola Bojkovice docela spojení. To se ale nedá říct o samotné organizaci jednoho z nejslavnějších běžkařských laufů na světě.

Martin Kočica vyjmenoval několik vad na kráse norského maratónu.

„Organizace závodu byla určitě nejhorší ze všech mých pěti doposud odjetých závodů Worldloppetu. Hodinová fronta na výdej startovních čísel, hodinová fronta na případnou změnu startovní vlny, takže vysloveně kladně hodnotím snad jen to, že pořadatelé operativně změnili termín závodu. Je také celkem ostudou, že za takové startovné člověk nedostane ani samolepku na lyže či medaili. Což je na jiných závodech naprosto automatické,“ zkritizoval na závěr pořadatele.