V Uherském Hradišti byla nejlepší ženou na pět kilometrů, první triumf v domácím prostředí ji přinesl čas 23:03 minuty. „Konečně jsem se dočkala.,“ zářila v cíli sympatická sportovkyně. Jen na vítězný polibek od manžela čekala na náměstí marně. „Byl doma. Jeho to moc nebaví,“ přiznala s úsměvem Murray.

Hodně si toho vítězství považujete?
Samozřejmě. Závodím za Rozběháme Uherské Hradiště, takže doma jsem získala první vítězství. Je to super. Navíc když jsem začínala, byly tam samá čtvrtá místa. To jsem strašně dlouho nemohla prolomit. Potom jsem konečně byla druhá, pak se to střídalo se třetí pozicí. Minulý rok jsem nezávodila vůbec, letos jsem na jaře absolvovala jenom půlmaraton ve Zlíně. Toto je pro mě první závod po pandemii.

Jak moc byl závod náročný kvůli tomu úmornému vedru?
Předchozí ročníky byly horší, před dvěmaa i třemi lety byl ještě větší hic. Letos se to celkem dalo. Navíc jsem běžela jenom pět kilometrů, takže se to dalo tu chvilku přežít. (úsměv)

Trať vám seděla?
Byla v pohodě. Mně se tady běží docela dobře. Je to směs šotoliny, asfaltu i nějakých lesních stezek. Běží se podél Moravy, lesem, městem. Je to dobrý mix všeho. Nadšená jsem byla i z konkurence, protože před dvěma lety mě tady jedna kolegyně předběhla právě v tom lese, což jsem potom těžce nesla. Tentokrát jsem jí to vrátila, takže jsem spokojená.

Bylo to tím, že jste letos daleko víc potrénovala?
Já jsem začala hodně jezdit na kole, protože když byla karanténa, tak jsem nemohla chodit do práce. Byla jsem sedm týdnů doma. Kamarád mě zlanařil, že budeme společně jezdit po Bílých Karpatech na kole. On mě nijak nešetřil, takže jsme denně absolvovali i sto, sto padesát kilometrů. Myslím, že toto mi hodně pomohlo. Jinak jsem zase toho moc nenaběhala.

Ale z Břestku do máte do Chřibů kousek, že?
Běhám tam pořád. Pro mě běžet rovinku je pohodička. Kolikrát si zaběhala i v lese po rovině, ale to musím třeba jet až do Bzence nebo někam jinam. Chřiby jsou samé kopce, terén. Když potom běžím po rovině, to je jako když Keňané přijedou sem.

Nebylo pro vás pět kilometrů málo?
Je fakt, že běžně běhám víc, ale jelikož bylo horko a já se fakt hodně přehřívám, což dokazuje i můj červený obličej, tak jsem si řekla, že se nebudu trápit zbytečně moc dlouho. (úsměv)

Věnovala jste se atletice i dříve?
Nikdy jsem v žádném oddíle nebyla. Máme skupinku Rozběháme Uherské Hradiště a vzájemně se hodně podporujeme. Většina z nás neběhá za žádný tým. Mám i kamarády, kteří by mohli v nějakém být, ale radši trénují sami a motivujeme se navzájem.

Jaká bude oslava?
Moravská, hradišťská! Prostě s kamarády ze skupiny. Bude to veselé, ale většina z nás jsou abstinenti, takže to bude bujaré s Birellem. (smích)