„Už se na tento čas moc těším. V mé hráčské a trenérské historii se totiž často nestávalo, že bych měl i mezi svátky volno. V klubu jsme si vánoční pauzu tentokrát stanovili od 22. prosince do 3. ledna. O den později opět začínáme s přípravou,“ hlásí zkušený 55letý kouč, jenž s rodinou bydlí v Německu od roku 1995.

Zatímco on se může těšit na absolutní „vypnutí“ od házené, jeho svěřenci dostanou individuální plány. „Nepatřím mezi trenéry, kteří budou po návratu své hráče hnát na váhu! Kluci jsou profíci, vědí, co si mohou dovolit. Navíc i během volna budou muset nějaký čas strávit posilováním a během,“ potvrdil trenér, jenž musel při návratu domů do Grosswaldstadtu absolvovat téměř 900 kilometrů automobilem.

Kdy naposledy jste zažil během svátků tak dlouhou přestávku?

Paradoxně loni, kdy jsem předčasně už v listopadu skončil v Michalovcích. Ale předtím si už nevzpomenu, kdy tomu tak bylo. Vždy se něco hrálo – v ženské házené finálový turnaj poháru, v bundeslize pak normálně vložená kola. Už se na volno a setkání s rodinou moc těším!

Byl jste na Vánoce dostatečně dopředu připraven?

Naštěstí o většinu dárků se stará moje žena, stejně jako o přípravu samotných Vánoc a atmosféry, v tom je perfektní! Na mě naštěstí zbylo jen pořízení menších dárků, překvapení. Mou zásadní úlohou je ale zajištění domácích komodit, jako jsou ryby, domácí husa, vajíčka, česnek, sušené hřiby a podobně. Ještě že mám skvělé lidi v Zubří okolo sebe a kombíka, vše se mi do auta vlezlo…

Zuberský Josef Dobeš prožil v sobotu nejpovedenější zápas v dresu Robe.
Házenkář Zubří Dobeš: Kapra na Vánoce vynechávám!

Jaký nejkrásnější dárek jste dostal pod stromeček?

Třebaže si potrpím na věci spojené s gurmánstvím a luxusní drobnosti, vždy je pro mě největším dárkem setkání s rodinou, to je nade vše! Navíc dcera má den před Štědrým dnem narozeniny, letos 30. a dodnes nezapomenu, jak nám hlavně v dospívajícím věku vyčítala, že jsme tento čas strávili v autě na cestách…

Co si přejete letos?

Nenápadně jsem svým blízkým naznačil, že mě potěší cokoliv, co se týká kuchyně, přesněji mé slabosti pro steaky, v tom jsem lehký gurmán. Ale na vaření mě neužije! (smích) Loni mě potěšily vzorky kaviárů, jsem rád překvapen. Přál bych si i nějaký strojek na vousy, či speciálně zateplené kalhoty. Prostě praktické věci… (úsměv)

Strojíte stromeček?

V tomto to mám také skvěle zařízené, rodina se dopředu postará i o toto.

Zažil jste během své bohaté kariéry někde „jiný“ Štědrý den?

V zásadě jsem sedmdesát procent prožil doma na Slovensku. Vždy, když jsme jen trochu mohli, vraceli jsme se domů. Protože ale jsou již děti dospělé a žiji v Německu, trávíme tento čas zde. Místní zvyky jsou opravdu jiné, ale u nás je vše tradiční od nás. Na to si potrpíme. Na Štědrý den jsem nikdy nepracoval, snad jen den před ním či před Silvestrem.

Jiří Goiš
Útočník Goiš znovu oblékne dres Přerova

V Zubří působíte již půl roku. Jak jste s dosavadním působením spokojen?

Naše postavení v extraligové tabulce vyjadřuje naši správnou cestu a mou spokojenost. K absolutní dokonalosti snad chybí jen úspěchy s Karvinou či v Novém Veselí. Zde se nám nepodařily proměnit big pointy. Mít jich více, jásal bych. (smích). Realita je ale taková, že Karviná s Plzní jsou zatím o galusku před námi, každopádně z uplynulé půlsezony jsme vytěžili, co jsme mohli. Chvíli jsem byl nespokojen se zdravotním stavem týmu, ale už jsou téměř všichni zpět.

Jaké je na Valašsku prostředí, lidé?

Diametrálně jiné, než jaké jsem znal předtím… Kvalita lidí je zde nesrovnatelně lepší. Také příroda je zde velmi pěkná, jen mi chybí větší dostupnost větších měst, je to odtud docela z ruky. Jsem ale tady kvůli házené a ta mě zcela naplňuje. Snad všichni dosáhneme vysněného cíle.