Dokázal by i laik přistát s dopravním letadlem jako ve filmech?

Milovníci akčních a katastrofických filmů podobné scény dobře znají. Dopravní letadlo plné lidí, piloti z nějakého důvodu neschopní jej řídit a pokud stroj včas nepřistane, palivo mu jako na potvoru dojde právě nad velkým městem, které by nikdo nestihl evakuovat. Naštěstí se objevuje hrdina - ať už amatérský pilot či zkrátka jen obyčejný odvážlivec, který sedá do kokpitu a s pomocí rad ze země letoun úspěšně dovádí až k přistání.

Ovšem jak je známo, fantazie filmařů mnohdy značně přesahuje možnosti skutečného světa. Je to tak i v tomto případě? Dokázal by opravdu rekreační pilot či laik přistát podle návodu s dopravním letadlem? Tomu už se věnuje další díl seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí, v němž na zvídavé čtenářské dotazy odpovídají odborníci.

Při současných technických vymoženostech myšlenka, že by dopravní letoun dokázal dostat na zem i laik, přestává být výmyslem ze světa sci-fi. „Moderní letouny umí přistávat po vhodném nastavení naprosto samy, vhodným vedením a při dostatku času si dokáži představit, že kvalifikovaný pilot navede i po hlasovém spojení (rádiu) ať již amatérského pilota (tj. představme si soukromého pilota s kvalifikací na dvou až čtyřmístná letadla), či průměrně technicky zdatného laika,“ vysvětluje pilotka dopravního letounu Anna Polánecká, která vyučuje na Ústavu letecké dopravy Fakulty dopravní ČVUT v Praze.

Ve skutečnosti by dokonce laik či amatérský pilot zřejmě přistál s letadlem ještě snadněji, než naznačují filmy. Podle Polánecké totiž na běžných tratích v Evropě mnohdy stroje mají v navigačním systému již vybranou dráhu s možností automatického přistání. „Od běžného člověka by se v takové situaci jen vyžadovalo zkontrolovat, co tam skutečně nastavené je, a případně aktivovat u některých letounů autopilota tak, aby provedl automatické přistání. Jde akorát o přečtení pár údajů a stisk jednoho či dvou tlačítek a nastavení výšky pro klesání, kterou by řízení letového provozu v takové nouzové situaci dokázalo zajistit jen jednu, aby byla zátěž minimální,“ dodává Polánecká.

Letadlu selhal motor. Pilotující teenager se ale zachoval jako profesionál

To je ale samozřejmě ideální situace. Pokud by letoun neměl z jakéhokoliv důvodu funkční navigační systém a možnost automatického přistání, dostat stroj bezpečně na zem už by bylo o poznání těžší. „Pokud by nepřipadalo v úvahu automatické přistání, pak by asi soukromý pilot zvládl nějak přistát, i když by to znamenalo například poškození letadla, u laika se obávám, že by nutně došlo k velmi tvrdému přistání i se zraněním osob, přistání ne na začátek dráhy s možným vyjetím a tak dále,“ upozorňuje pilotka.

Hlavní roli tedy hraje možnost či nemožnost automatického přistání. „Za klíčové pro úspěch takové operace považuji vysvětlit danému laikovi, jak nastavit letadlo pro automatické přistání, a doufat, že systém bude fungovat, než se pokoušet ho učit létat,“ hodnotí Polánecká.

Problémy se spojením

Všechno ale samozřejmě není tak růžové, ani tak jednoduché ani v případě možnosti automatického přistání. Do celé záležitosti totiž vstupuje ještě několik dalších komplikací. „Běžný člověk by především (za předpokladu kolapsu pilotů) musel vědět, jak ovládat rádio, aby se vůbec s někým spojil. Soukromý pilot toto zvládne, laik na to nemusí přijít za celou dobu, co by byl takové situaci vystaven,“ upozorňuje Polánecká.

Filmy také lžou v tom, že ať se už člověk, který usedl do kokpitu, spojí prakticky s kýmkoliv z řízení letového provozu, odborník na druhém konci drátu mu okamžitě dokáže přesně popsat, co dělat - a vůbec přitom nezáleži na typu letadla. Ve skutečnosti to tak není. „Řízení letového provozu nemá samo o sobě žádné školené osoby, které by znaly dopravní letadla natolik, aby takovému člověku pomohly s nastavením systému autopilota - pokud to zrovna nebude řídící, který ve volném čase létá pro zábavu doma na simulátoru a shodou okolností na stejném nebo podobném typu,“ zmiňuje Polánecká.

Tento problém ale má řešení. „Pravděpodobně by asistenci pohotověji poskytla posádka jiného letadla na stejné frekvenci, popřípadě by ji po telefonu přes řízení letového provozu poskytoval nějaký pilot společnosti, o jejíž letadlo by se jednalo,“ konstatuje Polánecká.

Proč se někdy Měsíc zdá být oranžový?

Nelze zapomínat ani na to, že celá akce nekončí momentem, kdy se kolesa letounu dotknou země. Než stroj bezpečně zastaví, musí pilot zvládnout ještě několik úkonů. „Nestačí přistát, ale je nutné i vědět, jak brzdit a řídit letadlo při brždění. Tuto věc lze opět vysvětlit, ale soukromý pilot by oproti laikovi jistě měl navrch v odhadu a citu,“ zmiňuje pilotka a pedagožka.

A pokud by i všechno ohledně letounu a kompetentních nápomocných lidí klaplo, ještě vždy může zamíchat karty počasí. Kvůli povětrnostným podmínkám by třeba stroj nemohl přistát na letišti, na které jej vede navigační systém - a jak upozorňuje Polánecká, pro přistání na jiném by letadlo jednak muselo mít dostatek paliva, jednak by musel člověk v kokpitu přeprogramovat navigační systém.. „Jde o úkon, který nemusí především laik stoprocentně zvládnout,“ konstatuje Polánecká.