S pokřiveným úsměvem, ale s nadhledem podotkla, že si z domu vzala protržený sáček, a tak jí část hnědé hmoty ulpěla na ruce. Vzala vše s humorem a ani ji nenapadlo zoufalou situaci vzdát, zahodit vadný sáček, utřít ruce do trávy a nenápadně zmizet z ulice. Mohla to udělat, ale evidentně ji to vůbec nenapadlo. Široko daleko nikdo nebyl, a tak by její případná lhostejnost slavila „úspěch". Nepokoušela se vymlouvat, nezkusila nenápadně utéct. Je to hloupost, že takový zážitek vzpomínám? Prosím vás, majitelé psů v Uherském Hradišti i dalších městech a obcích, zkuste si na to odpovědět sami. Nejlépe hlasitě, a hlavně pravdivě. Možná přijdete na mnohé nové a zajímavé skutečnosti…

Související Sáčky na exkrementy pro 1500 psů už v Hradišti nebudou