Aby ale měli ostřílení degustátoři, jak se říká, „z čeho brát", museli už mnohá vína ochutnat. Tak třeba degustátorem Vojtěchem Lužou z Velehradu jsem byl poučen, že cesta za poznáním vína vede lesem vypitých lahví. Tohle úsloví prý platí mezi znalci vína ve všech zemích, kde se daří révu vinnou pěstovat, kde z jejích hroznů dělají dobrá vína. Rozhodně to není nabádání k alkoholismu, ale jen částečný problém odpovědné degustace. Když jsem se poptával porotců, jaké to mladé loňské víno je, neslyšel jsem na něj až na malé výjimky hanu, ale samou chválu. Jeden z vinařů-hodnotitelů mě zase poučil, že víno má své tajemství, že má svou duši. Ale samozřejmě jenom tehdy, když se o něj vinař podělí s přáteli. Víno člověk nepije, aby se z něj opíjel, ale proto, že uvolňuje ducha. Kéž by si tahle slova vzali někteří lidé k srdci.

Související V Kudlovicích koštovali víno s láskou