Příčinou je Arakeljanův rodný kraj – Náhorní Karabach, kvůli němuž se opět rozhořel konflikt mezi Armény a Ázerbájdžánci. Jde o území většinově obývané Armény, které si však oba národy nárokují už od středověku a v letech 1988-1994 o něj dokonce krvavě válčili, když se Náhorní Karabach za podpory Arménie odtrhl od Ázerbájdžánu. Od té doby panuje na hranicích této neklidné enklávy chatrné příměří, nepravidelně přerušované šarvátkami a výpady.

Začátkem tohoto týdne, kdy byla v Arménii kvůli bojům o Náhorní Karabach vyhlášena mobilizace, jsem si vybavil dva povahové rysy Arménů – národní hrdost a důraz na vlastenectví. Při četných hovorech s nimi jsem vnímal, že tyto jejich vlastnosti jsou nepřehlédnutelné. Koneckonců není divu.

Arménie, coby historicky první země, která přijala křesťanství za státní náboženství, musela po celou svou historii, obklopená královstvími muslimskými, tvrdě bojovat o vlastní existenci.

Na začátku 20. století se dokonce 1,5 milionu Arménů stalo obětí genocidy ze strany Turků.

V opět propukající válce o Náhorní Karabach se tak zračí odhodlanost Arménů ubránit svůj životní prostor. Proti nim útočící Ázerbájdžánci to proto rozhodně nebudou mít snadné, a to ani za otevřené podpory Turecka.