Každý z těch tří svátků je příležitostí nejen k oslavě, ale i k zamyšlení. Rodiče si při narozeninách svého dítěte promítají, co v tom krátkém životě jejich ratolesti bylo radostí, starostí, malých i velkých vítězství, úspěchů.

Jmeniny bývají příležitostí zahledět se tak trochu do budoucna. Ale o čem přemýšlet o Mezinárodním dnu dětí? To přece není svátek jednoho, toho našeho dítěte. Je to svátek všech dětí na celém světě.

Žel, stále ještě jsou na naší planetě místa, v nichž válka, bída a hlad se nevyhýbají právě dětem, kde jakákoliv péče o děti a snaha o prosazení jejich práv jsou stále pošlapávány.

Ale smutné a vyděšené oči mají někdy i děti v naší vlasti. To, když se jejich rodiče často pro chvilkové nesnáze hádají a rozcházejí, když si své děti po rozvodu předávají jako kus majetku, neživé hmoty.

V dětech je přece stále živé tajemství i naděje pokračování lidského rodu, kterému je předurčeno pobývání na Zemi do nekonečnosti věků.