Dvakrát jsem měl možnost setkat se s velkou osobností česko-slovenské kinematografie, režisérem Jurajem Jakubiskem, který odešel do filmového nebe. 

Shodou okolností to pokaždé souviselo s jeho velkofilmem Báthory, který se točil také na hradě Buchlov ve Chřibech. Poprvé se naše cesty zkřížily v roce 2006 přímo při natáčení jedné ze scén velkofilmu v prostorách hradu a podruhé 27. července 2008 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kdy už snímek v kinech lámal rekordy návštěvnosti.

Režisér Jakubisko byl při rozhovoru s redaktorem Slováckého deníku uvolněný a přátelský.
Další Jakubiskův film bude z dob Velkomoravské říše

Mým oblíbeným autorem filmů se Juraj Jakubisko stal daleko dřív, a to svými snímky Dovidenia v pekle, priatelia, Tisícročná včela, Perinbaba, Sedím na konári a je mi dobre či Nejasná zpráva o konci světa. Také za ně si vysloužil v mezinárodní kinematografické branži přezdívku „Fellini Východu“. 

Já si jej budu pamatovat jako usměvavého elegána v klobouku, jenž prostřednictvím svého povídání dokázal do novinářského diktafonu transportovat střípky svého fantaskního světa kouzelných filmových obrazů…