Vzpomínám si, jak jsem krátce po nástupu do redakce navrhl svému tehdejšímu šéfredaktorovi Jiřímu Jilíkovi, že během půl roku navštívím všech 78 obcí okresu a naše noviny tam tak více přiblížím. Také díky této osobní zkušenosti jsem postupem času začal chápat, proč existují takové rozdíly mezi tím, jak to ve které vesnici vypadá, jinými slovy, proč někde žijí v příjemném prostředí a jinde naopak není vidět změny k lepšímu ani po deseti letech. Pochopitelně je to o starostech. Jedni svou práci dělají, jak se patří, tedy mimo jiné budují smysluplné a užitečné věci z peněz, které jim doslova strkají pod nos fondy EU, no a jiní se vymlouvají na to, že do euroměšce nedosáhnou, a proto se v obci téměř nemají čím novým pochlubit. Spíše tedy, než vynášet do nebes ty, kteří pracují ve prospěch svých spoluobčanů, za což jim oni posílají ze svých daní každý měsíc výplatu, je dobré ptát se těch druhých, z jakého důvodu se už pěknou řádku let nezměnil k lepšímu také obraz jejich obce. Tlačit na starosty je však nutné soustředěně a neodbytně na veřejných fórech. V těchto případech totiž platí, že vítr změn nemusí přinést jen volební plebiscit jednou za čtyři roky. Stačit by mohlo třeba jen to, stát se vytrvalým tazatelem na zasedání zastupitelstev.